Září 2009

Les Mis

30. září 2009 v 13:17 | Anika |  ►Hudební kout
Už jsem o nich jednou psala, ale teďka vám tady dám všecky možný odkazy na videa, abyste si to mohli poslechnout. Chm...sice si to asi nikdo nepustí, ale to je jedno, dávám to sem taky proto, abych sem dycky přišla a klikla a měla to tak rychlejc :) Hele, ale vážně je to moc pěkný. Tak si to zkuste pustit :) Áchjo...chtěla bych si v tom veeeelkýýýým sboru někdy zazpívat. Velice nereálné. Vrrr....

TOULON-DIGNE, 1815


MONTREUIL-SUR-MER, 1823


MONTFERMEIL, 1823


PAŘÍŽ, 1832








Celtic music

29. září 2009 v 15:24 | Anika |  ►Hudební kout





Třeba se vám to bude taky líbit......

*smrk* *chrchly* *grhhhh*

29. září 2009 v 13:21 | Anika |  ►Den ode dne
Úterý. Jedna hodina odpoledne -> Doma. V peřinách. Místo toho, že bych měla být od půl sedmý s kamarádama/dkama ze školy na nádru a čekat na vlak do Břeclavi na krajský kolo atletickýho poháru Corny. Grrrrrrrrhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh.....
Můj dnešní den trávím takdle: Garfield (vystřihuju, lepím do sešitu a tvořím takovou "knihu"). Intelektuální odpolední seriály (to byl vtip((jako to, že jsou intelektuální))). Krvavý chrchle (skvělá věc. A pak, že nemusím jít k doktorovi...). Krabic kapesníků (není třeba vysvětlovat). Nateklý uzliny (nic moc...). Obaly od čokolád (třídím a smutním, že to jsou JEN obaly a není tam ten obsah...). Deka a polštáře (moc prima). Žádná škola (na pár dní). Šopskej salát (mmmmm....). Čaj, caro, džusíííík (mmmmm...), echinacea (brrrr...). Celej den v pyžamu (bomba *_*). A mnoho dalších věcí....
Nevím co jiného dodat. Takže vám tak akorát přeju mír (mezi bacily a vámi), lásku (k výše uvedeným věcem((kromě chrchlů, kapesníků apod))) a svobodu (pro vás, ale hlavně pro nosy).......

Achjo, achjo, achjo, achjo....

27. září 2009 v 8:24 | Anika |  ►Den ode dne
Mám zas blbou náladu. Nebo nevím, jestli zas, ale prostě mám. Bolí mě v krku tak, že pomalu nemůžu ani polknout a v hlavě mám sbíječku. V úterý jsou atletický závody v Břeclavi, na který jsem měla jet. Chm...měla....Teď do sebe kopu echinaceový kapky, čaje, strepsily a všecky takovýhle věci a snažím se udržet nad psychickým a i fyzickým dnem, ale zas si připadám, že se strašně lituju a že mnozí jsou na tom mnohem hůř. Jenže já se na ty závody tak strašně těšila...!
Co s tímdle blogem taky nevím. Není moc času sem psát (ale jestli teď budu nemocná, tak by sem články mohli přibývat rychlostí světla), ale stejnak mám dojem, že tu nechodí tolik lidí, že by to mělo cenu. Něco napíšu, žádnej komentář, žádný nic, a tak nevím, jestli to má cenu. Jo. Zase se lituju. Myslím, že toho raději nechám. Mějte se.

Ta malá Laušmanovic má nejkrásnější oči

20. září 2009 v 9:53 | Anika |  ►Den ode dne
Za tenhlecten tejden se stalo asi dost věcí, jenže bylo jich tolik, že si je už ani nepamatuju. Ale protože jsem sem už dlouho nic nenapsala, pokusím se z hlavy vymáčknout nějakej ten zážitek.
Ve středu jsme byli s gymplem v Mahence na baletě. No...co říct. Dycky, když jsem se školou, tak to dopadne tak, že všici tleskaj v nevhodný chvíle, smějou se v nevhodný chvíle, baví se v nevhodný chvíle, takže vlastně nedělaj nic, co by bylo vhodný. Koukaj se, kdy co vyleze baletce zpod sukně, a tak různě. No prostě je blbost tahat puberťáky do divadla a ještě ke všemu na balet, protože je jasný, že když je to nezajímá a vůbec nebere, tak se tam sežerou nudou. To stejný, když jsme byli v Janáčkově na Prodané nevěstě. Sice jsme to nebyli my (jako náš gympl), co dělal bordel, ale někde tam vzádu nad nama to bylo tak šílený, že jsme nikdo z toho neměl nic. Hercům se hrálo strašně špatně (mamka se pak bavila s prodavačkou vstupenek, tak to ví), takže to muselo bejt snad nejhorší publikum v jejich kariéře, dokonce děkovačka byla jen 2× a to je vopravdu málo....
Včera jsem měla zase fajn den, ráno byl sbor, kde jsme si zas popovídali o všem možným i nemožným (sestava Oddie, Jároušíček, Honzík, Márgrit a já) a odpoledne byla vycházka v Lomnici do kostela, na zámek, hřbitov a židovskou čtvrť. Nakonec jsme vyrazili ještě na jednu vyhlídku (akorát že jsem už zapomněla, jak se to tam jmenuje), odkaď jsme viděli Vysočinu a byla to prostě nádhera. Takovej klid a jen se koukat na ty kopce a pomalu zapadající slunko...Nepopsatelně krásnej zážitek. Večer byla tělárna, kterou jsem si fakt užila. Bylo nás tam dvanáct, takže akorát na dvě šestky, tak jsme si všici zahráli a bylo to fajn. Samozřejmě na konci nechyběla kapka provokace (Tak s Tomííííkem to táhne!!) od jednoho nejmenovaného kamaráda, kterýho se nám pak úspěšně podařilo kapku přiudusit v žíněnkách. Patří mu to. Ale jeho smíchu a věty, že to táhnu s Tomíkem (což není mimochodem ani trošičičičičičku pravda) jsem se stejně nezbavila. Asi jsme ho tam měli udusit natvrdo. Ale já jsem přece hodná.
Dneska přemejšlim, jestli jet na Pejškov na krolf (jo, čtete správně), ale mám problém v tom, že duše by chtěla, ale schránka by ležela. Holt, musím si to ještě ňák rozmyslet.
Mějte se famfárově. Jo a do hromady žíněnek se fakt skvěle skáče z bradel. A taky z kladiny.

Byl déšť a kytky můžou kvést...

13. září 2009 v 12:47 | Anika |  ►Den ode dne
Ten nejlepší muzikál, jaký jsem kdy viděla. Nikdy předtím jsem v divadle nebrečela, ale u toho to jinak prostě nešlo. Bídníci byli zkrátka skvělí...
Myslím, že nemá cenu popisovat, o čem to bylo, protože si tenhle článek beztak přečte jen Eliška a Oddie, kteří na tom byli, takže nemusím vypisovat obsah. Akorát musím říct, že bych šla klidně potřetí. Poprvý to bylo takový...zvláštní. Smutný určitě, to jo. Ale podruhé jsem to prožívala nějak víc (bylo sice jiný obsazení) a slz bylo taky mnohem víc a myslím, že nejen z mé strany. Nejvíc mě dostala smrt Eponiny a pak už to šlo se mnou z kopce. Když umřel Gavroche, potom motlitba za Maria...a vůbec ten konec, když tam zpívali všichni. Hlavně ten text: "Slyš tu píseň zástupů ze země dávno slíbené, ó, Pane, dík, tys nám už světlo dal a tam těm ještě ne...."
To se prostě nedalo. Potom vidět všechny ty červený oči, když se rozsvítila světla...Jsem cíťa. Já to vím. Ale kdo to neviděl, tak to nemůže pochopit. Zajděte si na ty Bídníky...a jak to uvidíte poprvé, budete tam chtít jít zas...


Ve vlaku

7. září 2009 v 20:12 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Míjíš krajinu.
Odjíždíš.
Susíš slzy, ač jsi dospělý
a žmouláš kapesník z dětských snů.
Ruce se klepou
a ty toužíš po upřímném objetí.
Ale jedeš v kupé sám
a dlouho sám ještě budeš.
Kapesník jsi vyhodil z okna.
Úplně sám.
A i ty dětské sny jsou samy.
Leží potrhané na kolejích.
Každý jsme sám.
Rychlík je přejel.
Snad dlouho netrpěly...

Ty včelky se menujou Araxímy oříškový...

6. září 2009 v 9:17 | Anika |  ►Den ode dne
Včera jsem se vrátila z Kutný Hory. Hmm...Nevím co říct. Nevyhrála jsem nic, nerozdávali ani nějaký diplomy za účast nebo něco takovýho a i když jsem si říkala, že některý moje básničky jsou trochu nepochopitelný a někdy se v tom někdo nevyzná...ne. Moje básničky jsou oproti těm, co byli vítězné, zcela jasně pochopitelné. Musím holt do příštího roku víc zmagorovatět. Stejně úplně nejvíc se mi líbila jedna holčina, která měla blonďatý dredy, na tom růžovou rádiovku, růžový tričko, zelený šaty a rifle. Potom jeden borec v černým plášti a červenou šálou. A další a další....ehm...umělci.
Nejmladší oceněný měl osmnáct. Tak co já tam do háje dělala....Připadal jsem si tam blbě už jen kvůli tomu, že se tam skoro všichni znali, všichni byli takoví...zapálení nebo co...a to já jsem nebyla. Nedokázala jsem se s nima bavit a oni se stejně tak nebavili se mnou. Asi jsem pro ně byla nějaká mladá, zatichlá, neoriginální myška (protože jsem neměla metr široký roztrhaný růžový kalhoty, modrý vlasy na ježka a sombréro na hlavě), nebo něco takovýho. Kdoví..
Ve čtvrtek na Pejškově jsem vyfotila pár fotek, protože tam je to prostředí úplně úžasný a pro mě je právě tam takovej ten "konec světa". Popovídala jsem si s Gajlou, což bylo super, dozvěděla jsem se, že její panenka se jmenuje Maxíček a tomu jsem se upřímně a s chutí prostě musela zasmát.
Domů jsem se vrátila až ve třičtvrtě na deset, zavezena panem Pospíšílem. On mi prej taky dá ten kontakt na nějaký vydavatelství v Holomóci a prej tam můžu poslat ty svý básničky. Jsem ráda, že někomu se pořád ty mý veršovaný cance líbí, navzdory neúspěchu na Ortenovce...
Zejtra je zas škola. Máme dvouhodinovku hudebky, takže mám aspoň důvod se těšit, taky nám odpadá děják (huráááá) a místo češtiny máme biologii (achjo)...máme totiž nějakej debilní úkol. Co je to bryologie, lichenologie, ichtyologie, mamalogie, algologie....strašný srance. Achjo. Že já jsem na ten gympl vůbec chodila...

Je m'appelle Anne...

3. září 2009 v 16:40 | Anika |  ►Den ode dne
Fránina je super. Moc se mi líbí. Jazyky jsou asi to jediný (krom těláku a hudebky), co mě fakt baví...
Dneska jsme měli fyziku. Je to hrůza. Vůbec mě to nejde, ale myslím, že nejsem sama. Dva příklady jsme dělali celou vyučovací hodinu. Chm,chm... Prej jsme ho zklamali a že si myslel, že jsme lepší. CHM, CHM...
Je to docela vtipný. Říkala jsem si, že pokud dostanu na konci roku z fyziky trojku, tak budu šťastná. ODVOLÁVÁM. Pokud vůbec prolezu, budu skákat radostí dva světelný roky vysoko. Nekecám.
Doufám, že to nějak dopadne, protože já a fyzika se nekamarádíme a asi nikdy nebudeme. Ne, že by mi to vadilo...Když já jsem spíš na ty humanitní a taky na hudbu a taky na jazyky...to mě baví, to se mně líbí, ale stejně nevím, jestli to budu moct dělat v budoucnu. Nebo spíš, dělat to můžu, ale nevím, jestli mě to uživí. A taky nevím, jestli vůbec má cenu na tom gymplu zůstat až do maturity. Jestli by nebylo rozumější přestoupit někam jinam, kde bych dělala to, co mě vopravdu baví. No nevím. Ale já nevím nikdy nic...Jediný, co momentálně vím, je to, že za chvilu jedu na Pejškov na eLVéčko, kde bude zrovna dneska Václav Hrabě. Jo. Už se moc těšim...

"Není to náhodou na nějakýho sejra?" (kÁdinka)

3. září 2009 v 16:27 | Anika |  ►Hudební kout

Tahle písnička je skvělá. Moc se mi líbí. Ale pořád nemůžu přijít na to, z jaké reklamy je...a strašně mě to štve. Nevíte to někdo náhodou? :D




Fidelity - Regina Spektor

I never loved nobody fully
Always one foot on the ground
And by protecting my heart truly
I got lost, in the sounds.

I hear in my mind
All of these voices
I hear in my mind
All of these words
I hear in my mind
All of this music
And it breaks my heart
And it breaks my heart
And it breaks my heart
And it breaks my heart

Lepší je jít jinam, než bejt nešťastnej...

1. září 2009 v 12:26 | Anika |  ►Den ode dne
Tak je to tu zas. Škola volá aneb návrat do lavic a do hodin učení a nadávání a exkurziování a výletování...a prostě všeho, co k tomu patří. Ach, sladké mládí...
Kdybych měla nějak tak zrekapitulovat letošní prázdniny, myslím, že byly úplně nejlepší z těch všech, co jsem zatím zažila. Začalo to Berounkou, potom byl hudební tábor v Opočně, pak chvíli volno - koupák, volejbal atd., následovalo Norsko, jednodenní Svratka, kola, pak zase koupák...no prostě nádhera. Po tomhle všem jsem se dokonce i začala těšit do školy, ale věděla jsem, že mě to brzo přejde. Jo. Přešlo to dneska...
Teď jsem doma ze školy a obědvám, přepisuju si rozvrh se zjištěním, že zejtra se jede už normálně a máme odpoledka do půl čtvrté a ne do půl třetí, jak jsem si myslela, a vzhledem k tomu, že začínáme fyzikou a chemií, pak následuje matika, fránina, ivt, tělák, biologie a zeměpis, myslím, že středu budu opravdu hodně nenávidět.
8,6,8,6,7 - toť magická čísla našeho pětidenního boje, dohromady 35 hodin. A teď, když si uvědomím, že mezitím bych ještě ráda ŽILA, chodila do volejbalu, zušky, kde bych pravděpodobně měla dva soubory a dvě hodiny individuální hry a asi i klavír.....nevím, jak tohle budu zvládat.
Třídní je zatím docela fajn, doufám, že to vydrží nadále, máme s ní jen zsv a třídnickou a někteří (jako já) 3× tejdně fráninu.
Jo, bude to boj. Ať žije vyšší gympl...