Listopad 2009

Extáze - nikdy jsem ji neměla, takže z toho nevyvozujte žádný závěry...

29. listopadu 2009 v 19:29 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Tisíc barev.
Zelené
a rudé
šílenství.
Žlutočerno
kolem nás.
Dostala jsem za 5.
Jsem špatná,
prej neumím žít.
On měl za 1.
Je prej lepší,
ale stejně, ne dost.
Pak jsme dostali 51.
A co teď?
Spolknout!
A hned veselo.
Ve špinavým světě
je ráj
za dveřmi
malýho pajzlu.
Tak pojď
a žij.

My si uděláme výlet třeba do Konga. My se nebojíme ani king konga!

29. listopadu 2009 v 11:20 | Anika |  ►Den ode dne
Včera byl docela zajímavý den. S lidma se sboru jsme se vydali po pátrání čtvrté figurky ve hře Jesekodola, kterou pro nás vymysleli naši dva známí(jen stručně-jde o to, že na základě různých indicií, ať už jsou umístěné v terénu, nebo nám ji prostě řeknou a máme z toho něco vyvodit, máme uhádnout nějakou biblickou postavu nebo věc, zvíře atd.). Začalo to po společným obědě v jednu hodinu před sborem. Každýmu z nás dali plíšek s číslem a písmenem a fotku lavičky. Tak se šlo na nádr a hledala lavička, u které jsme nakonec našli další plíšek. Bylo na něm napsaný: OS 13/41 14 9 12. Podle toho jsme usoudili, že asi pojedeme vlakem. Fajn. Samozřejmě jsme neměli moc peněz, tak co budem dělat. Nakonec se Ellie zeptala paní ve vokýnku, jestli tu nebyli nějací dva chlapi kupovat lístky. Potom z ní vylezlo, že jo, dala nám skupinovku do Rožné a ještě obálku s nápisem Pokyny do vlaku(tu jízdenku už koupili Marťas s Luďkem, takže mi jsme akorát platili jízdenku ještě za jednoho člověka a psa). Tak jsme nasedli do vlaku a jeli, ani jsme netušili, kde přesně budem vystupovat, jestli až v Rožné nebo dřív. Před každou zastávkou jsme měli roztrhnout obálku a přečíst, co je na té další napsaný(těch obálek bylo asi pět). Nakonec jsme vystoupili ve Věžné a tam hledali, co dál. Museli jsme přejít přes kopec až do Lopat, což bylo aspoň pět kilometrů, možná víc. Prošli jsme se docela dost, ale aspoň jsme si popovídali. Pak se nám teda už začalo trochu stmívat a my šli lesem, tak jsme si svítili baterkama, ale stejně to bylo trochu naprd. Každopádně, to, co jsme měli najít, jsme našli, udělali zápalnou oběť z müsli tyčinek(višňovejch, byly dobrý:)) a na posledním papírku stálo, že máme jít ještě půl kilometru a pak uvidíme světýlko. Našli jsme Martinova trabanta a málem jsme to přešli, když na nás Marek se zbytkem zavolali, že to světýlko je cestičkou dolů a ne dál, kam jsme chtěli jít. Došli jsme do chaty, našli tam Martina, pak přijel i Luděk a začal fajn večer, škoda jen, že Eliška, Markétka a Tom museli odjet, sice naše rodiny počítali s tím, že naše výprava bude pokračovat nocí, ale oni i tak jeli domů. Tak jsme si povídali, měli skvělou večeři, hráli Dámu, kde jsem zaznamenala s Jarkem můj historicky první PAT, pak jsme si dali s Járou, Honzou a Zuzkou turnaj v Summer a Winter games, pak se zpívali trampský písničky, který byly absolutně skvělý. Celou dobu jsme se nahřívali u krbu, což se nám moooc líbilo. Pak se to začalo nějak ukládat ke spánku, Káťa s Markem šli po schodech nahoru o patro vejš, kde byly postele, Luděk si ustlal v místnosti, kde jsme byli i Márgrit, Elis, Zuzka, Honza a já, což se později ukázalo jako špatnej nápad, protože toho moc nenaspal, neboť jsme kecali do pěti do rána...Ráno nás vzbudil Marťas nějakým kytarovým songem a vyloženě si to užíval, taky jsem si všimla, že nás fotí a tak...no prostě Marťas. O půl desáté jsme se Luděk, Katka, Marek, Zuzka, Márgrit, já a Robi(pes) naskládali do třímístnýho transportéra a následně ujížděli domů...zbytek(Jára, Honza, Elis a Marťas) jeli trabantem, ještě se musím Elis zeptat, jakej to byl zažitek... Pro mě byl zážitkem celej ten den, kterej byl naprosto dokonalej a moc děkuju Luďkovi a Marťovi, že pro nás připravili tak supr hru. Ještě bojujeme o dalších pět figurek, zatím máme čtyři, tak doufám, že budem i nadále úspěšní :)
Jinak, vzhledem k tomu, že jsem na dnešek spala tak tři a půl hodiny, vůbec se mi nechce nic dělat, měla bych se učit, ale to je snad to poslední, na co momentálně myslim, prostě teď jen házím fotky na fejsbůk a myslím, že si pudu lehnout...Tak dobrou noc:)

Memento

26. listopadu 2009 v 18:58 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Káva
zhořkla.
Ticho léčí?
Ne.
Ticho zabíjí.
Bez tebe
je smutno
a
všechno krásné
pomíjí.

Vím, že je to všechno děsně narychlo. Ale život nečeká...

25. listopadu 2009 v 17:22 | Anika |  ►Den ode dne
A je po rodičáku. Myslela jsem, že to bude lepší a na druhou stranu i horší. Za fyziku jsem ráda, za chemii taky, ale trochu mě mrzí biologie a dějepis, i když vím, že někteří jsou na tom hůř...ale zas, podle jedný známky psát výslednou na čtvrtletí, to je docela na nic. Viz dějepis s Klárkou...
Dneska jsme byli s ostatníma prvákama na Brněnské filharmonii v Besedním domě a bylo to téma Baroko. Moc se mi to líbilo, ale pořád trvám na tom, že brat puberťáky, který to vůbec nebaví, na takovýhle hudební představení, je prostě hřích. Měli jste vidět ty záchvaty smíchu, když tam přišla hrát nějaká slečna na fagot...mmm...oni to prostě nechápou. Tak zas pro změnu nechápu já, proč je tam profesoři nutí...ale co už.
Taky dneska byla fyzika, z který jsme naštěstí nepsali, z chemie jsme měli cvika, což bylo taky v pohodě, až pak po koncertě jsme se vrátili ještě na odpoledka, což stálo za prd, vytasila mě na test v lavici v biologii a rozdávala písemky z minula, na kterou jsem dostala trojku a to mě děsně mrzelo. Měla jsem tam jednu otázku uplně naopak(podtrhnout bakteriální onemocnění a já podtrhla virový), ale profesorka byla hodná a protože se ještě pár kamarádek přimluvilo, nakonec mě to uznala, přičetla šest bodů, který jsem předtím ztratila a ejhle, byla z toho dvojka. Tak aspoň něco...
Jenže naše biologářka už v pondělí odchází, protože je těhotná a přijde nás učit nějakej uplně novej profesor, tak nevím, jestli se mám těšit nebo ne, protože Drlíková byla skvělá a biologie s ní mě hrozně moc bavila.
Včera jsem byla s výběrem děcek z celýho vyššího gymplu na volejbalovým turnaji. Z osmi setů jsem hrála jen tři, ale vůbec mi to nevadilo. Skončily jsme čtvrtý, kluci byli druzí a rozdělili se s náma aspoň o balík různejch sladkostí a tak. My, holky, jsme hrály se Sparťankama(holky, co měly červenorůžový dresy, který vypadaly jak půjčený od fotbalistů), který jsme porazily a zbytek zápasů ať už z Ivančičandama ("Půlprdelnicama") nebo Šlapkama (Šlapanicema) a ještě s místníma Zastávčandama jsme prohrály. Ale to nevadí, aspoň jsme se ulily ze školy a viděly pořádnej volejbal. Kluci prohráli akorát ze Šlapkama, byl tam totiž borec, co hraje extraligu, takže je tam často docela (jak se říká) usadil...ale byli moc šikovní, to jo :)
Dneska u mě bude spát Káťa, protože jdem večer na koncert a tak jsme se domluvili, že přespí u nás a zejtra pujdem do školy spolu. Moc se těším. Jenže zrovna máme jít na nultou. Pochybuju, že budem už o půlnoci spát...ale tak, co už (vím, že to "co už" říkám pořád, ale nějak se toho nemůžu zbavit:))
Teďka mám poslední dobou nějakou absenci invence a moc básničky nepíšu, ale věřim tomu, že jedna bezesná noc postačí a zas si tu něco přečtete. Mějte se fajn a bojujte proti prasečí chřipce :)

Ne. Nejsem zamilovaná.

22. listopadu 2009 v 10:23 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Ztrácím se
ve tvých očích.
Bloudím a hledám
tebe.
Proč se trápit
pro kytku zvadlých kopretin?
Mé srdce,
do něhož jsi vstoupil
a přehraboval se v něm,
jak krysa v odpadcích,
jsi nechal otevřené.
A přitom jsi sám odešel.
Ztrácím se
ve tvé mysli
a nevím,
proč se den ze dne měníš.
Zanecháš jizvu
a zmizíš.
Trápím se
pro tvoje krásné oči
a snažím se zapomenout
na tebe...

Co nejde silou, jde ještě větší silou a co nejde ještě větší silou, to nejde vůbec...

20. listopadu 2009 v 15:01 | Anika |  ►Den ode dne
Jsem doma. Dostala jsem se domů. JO! DOSTALA JSEM SE DOMŮ...ještě že byl poblíž Tom...jinak bych ještě teď stála za dveřma, marně motala klíčem v zámku a nervila. Prostě šlo o to, že se nám zase nějak sekly dveře a nešly odemčít. Zkoušela jsem to asi pět minut, pak jsem zavolala mamce, že to nejde (byla právě ve sboru, učila klavír) a tak po dalších asi deseti minutách zoufalství, telefonování, chytrejch rad atd. ke mně dorazil Tom, kterej ty dveře otevřel. Byla jsem děsně ráda, že mě zachránil, protože kdyby tu nebyl, tak nevím, co bych dělala. Bylo to navíc i docela fajn ho zase po nějakým tom tejdnu vidět, tak jsme pokecali, a tak. Uf...
Včera jsem se tak trochu vykašlala na školu a místo toho jsem jela s máti do Brna na patnáctiletou prohlídku, zjistila jsem, že jsem menší, než jsem si myslela, zjistila jsem, že vážím víc, než jsem si myslela a taky mě ještě dali očkování proti čemusi, takže mě eště furt (nevím proč) bolí rameno..
Taky jsem včera odpoledne měla zkoušku s Káťou (duo já-housle, Katka-kytara) a bylo to fajn. Navíc donesla i Piazzollu, kterýho taky budem hrát a já sem myslela, že samou radostí vyskočím půl kilometra vysoko. Všechny skladby od Piazzolly jsou prostě nádherný...
Jinak, dneska se nestalo nic moc zvláštního, literaturu(na kterou jsem se moc neučila) jsem napsala jakž takž, dějepisářku sme ukecali, ať nezkouší, v tělocviku se hrál volejbal (to bylo prima), odpadla nám chemie, takže jsme měli pět hodin a po obědě jsme šly s Katkou do "Šlekra" a pak do Besénku vybrat dárek pro kámošku, tak to bylo všechno fajn.
Moc se těším na zítřejší voliš, protože ta kámoška asi bude slavit narozky, takže tam zas skejsnem aspoň do dvou tří do rána...


(tohle budem hrát-akorát v trochu jiné kombinaci nástrojů, housle & kytara) ↓


I'm still an asshole.....

19. listopadu 2009 v 12:28 | Anika |  ►Hudební kout






She was lying on the floor and counting stretch marks
She hadn't been a virgin and he hadn't been a god
So she named the baby Elvis
To make up for the royalty he lacked

And from then on it was turpentine and patches
From then on it was cold Campbell's from the can
And they were just two jerks playing with matches
'Cause that's all they knew how to play

Simple life...

18. listopadu 2009 v 15:08 | Anika |  ►Den ode dne
Co bych tak asi mohla napsat...
Pondělí-Den studenstva, osmé místo celkově, já a Zuzka B. třetí místo v literatuře(z dvanácti dvojicí)-kornout oříšků máčených v jogurtu, čokoládě, atd.-podělanej zápas proti druhákům-fotbalovej mač mezi profesory a žáky, hrál tam i brácha, který následně po dvou gólech a konci zápasu ukončil fotbalovou kariéru(netuším proč)-housle-odjezd do Brna-divadlo Reduta-Balady-jízda domů-seknutí sebou do postele-spánek.
Úterý-probuzení relativně brzo-počítač-počítač-počítač-ve čtyři hodiny touha začít dělat něco do školy-přebita druhou touhou-počítač-horká vana-počítač-příchod mamky-konec počítače-učení-romantická komedie v televizi-učení-jídlo-spánek.
Středa-ranní nabubřelost-nesnášení školy-fyzika-chemie-dva plus z názvosloví-fránina-jednička-radost-matika-nepochopení-ivt-neobvyklá hodina skoro celá profejsbůkovaná-tělák-volejbal-docela paráda-oběd-biologie-odchod domů-zapnutí počítače-psaní článku-za hodinu odjezd do Kuřima-následný koncert pro vážku-prý večeře-prý divadlo-Kapsy plný šutrů-prý odjezd domů-prý spánek.
Čtvrtek-prý navštívení doktorky-prý patnáctiletá prohlídka=flákání. NO SCHOOL, NO PROBLEM.


↓ Franta, toho jsme s Elis postavily, je z pravé malhostovické hroudy ↓

Z Oslavky, pětiminutová...

17. listopadu 2009 v 9:41 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Čekám,
až jeleni shodí parohy.
Až zapálíme oheň
a jiskry se propletou
v našich vlasech.
Až jeden řekne:
DOST!
A vše se vráti zpátky
na zem.
S hlavou v oblacích
se špatně dýchá,
mluví,
zpívá,
pláče,
doufá...
tak zavolej mě k sobě
a buď se mnou.
Čekám na tebe
a oheň přitom zhasíná.
Jiskry naděje taky.
Zbyl jen uhel a dým.
A ty.

Chi Chi Chi Chip a Dale!

16. listopadu 2009 v 13:33 | Anika |  ►Den ode dne
Prodloužená - byla super. Tancovalo se, kecalo, fotilo...prostě normální ples. Sešlo se nás hodně, prvně jsme se museli k tancování trochu nutit, ale pak nás dokonce začali zvát i kluci (nevídané:D)...ale tak příští rok budeme mít vlastní prodlouženou a všichni budou umět tancovat i jive (možná se to tak nepíše, ale to je jedno), tango a různý věci. Nejlepší byla makaréna, tu jsme si fakt užili. No a pak po půlnoci takový ty rockový písničky taky stály za to. Na Čmeláka jsme udělali s prvně pár kámošema/škama vláček a čekali sme, jestli se někdo připojí. Mysleli jsme, že nikdo. Pak jsme se otočili a zjistili, že za náma pochoduje asi půlka parketu...S Bety jsme došli domů asi tak ve čtvrt na dvě, celý zmožený, nemohly sme vůbec chodit..protože tancovat na šteklích rychlý písničky a dělat u toho zajímavý kreace a tak je vážně síla...ale přežili jsme to, všichni. Těším se na další ples...
V sobotu byl fajn den. Spala jsem na něj sice tak sedm hodin, ale i tak se povedl. Ve sboru jsme s Elis vyrobily Frantu z pravé malhostovické hroudy, pak jsme se rozhodli, že všichni pudem hledat další indicii, takže jsme byli místo kázání venku a lítali a hledali vet market a přemýšleli, co z toho vyplývá. Pak byla vycházka a tam nám dal Luděk další indicie, tak jsme přemýšleli a hledali a koumali a vymýšleli a bylo to opravdu zajímavý. Pak nás (mě, Márgrit a Honzu s Jarkem) vyslali na malhostovickou Pecku, kde jsme hledali další zahrabanou indicii, našli jsme, vyřešili jsme, zvládli jsme. Už máme Tabitu...to je první figurka, z devíti. Potom slavil večer jeden známej ve sboru narozky, tam jsme jedli a pili a hráli aktivity a byla to docela sranda. Nejlepší, když jsem uhodla Eliščiny dupačky. Heuréka. Já, Jarek a Áža jsme skončili třetí.
V neděli jsem jela do Maršova a navzdory tomu, jak moc se mi nechtělo, jsem si to nakonec hodně užila. Obědvala jsem s babičkou a dědečkem kuře s kašou a pivem, takže to bylo fajn. Celej barák je nově vymalovanej, jsou tam barvy žlutý, oranžový, zelený, lososový. Nádhera. A taky jsem si najednou uvědomila, že se mi stýská po domově, po Maršově, po babičce a dědečkovi, po ranním chození do školy a spěchání na autobus s bráchem, po proháněním s Arniem po dvoře, po chození na zahradu a po té sedmičlenné rodině, co tam byla...achjo...Chci se vrátit. Ale copak to jde?...Zpátky domů, tak jak to dycky bylo...

Lenka

13. listopadu 2009 v 17:00 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Byl pátek odpoledne a Lenka se rozhodla jít do parku na kraji města nadýchat se čerstvého vzduchu a užít si krásně barevný podzim, protože z domu koukala jen na silnici a paneláky a nikde nebyla tak netknutá příroda, než právě na konci hlučného města. Cesta tam trvala asi dvacet minut. Byla ráda, že se může projít. Chtěla bydlet na venkově, protože město ji už omrzelo. Pořád se jen spěchá, lidé se neznají a nezdraví a panuje tu stres a špatná nálada. Proto byla ráda, že alespoň na samém konci tohohle šílenství zbylo několik stromů a laviček a trochu klidu a pohody. Otevřela malou branku a měla pocit, že je v Ráji. Procházela se po popadaném listí a poslouchala zpět ptáků. dětské hřiště bylo prázdné, houpačky se pohupovaly jen ve větru a bylo tu hrobové ticho. Nikde nikdo. Před týdnem si tu hrálo hodně dětí, ale dnes žádný smích ani pláč, jen Lenka.
Na zemi uviděla kaštany, a tak si jimi začala plnit kapsy.
"Taky mám rád kaštany," ozval se za ní neznámý hlas. Trochu se lekla a rychle se otočila.
"Polekal jsem tě? To se omlouvám.."

A jakpak se jmenuje ta slečna v červeném svetříku? Ta by stála za hřích...s tou bych hřešil IMRVÉÉÉRE :D

13. listopadu 2009 v 15:20 | Anika |  ►Den ode dne
Dneska je den Dé. Prodloužená. Chachacha :D
Možná si říkáte, že z toho dělám hroznou vědu, ale to je něco tak úžasnýho, že tam jde asi polovina z naší třídy navzdory tomu, že ještě nemáme taneční, neumíme tančit a nemám holku/kluka (někteří-já patřím mezi ně). Ale moc se těším. Začíná to v sedm. Daly jsme si sraz s kámoškou, co bydlí ode mě asi 50 metrů, že se sejdem "na rohu" (tam se dycky rozcházíme, dyž dem ze školy) ve třičtvrtě na sedm. Samozřejmě vůbec nám nevadí, že cesta tam trvá tak pět minut. My si dáváme náskok :D (aneb neumíme chodit na podpatkách...)
Včera jsem viděla kousek Třináctý komnaty jedné té paní, která uvadí Poštu pro tebe(myslim Ester Janečková nebo někdo takovej...?) a ona říkala, že ve škole se dycky s učitelama hádala, protože měla na věci svůj názor. Povídala o tom, že když ve škole brali evoluci, tak se přihlásila a řekla: Paní učitelko, já myslím, že to bylo jinak. Že existuje Bůh a že to všechno stvořil On. Učitelka na ni začala křičet: Jo?? Bůh?! Tak to mě zajímá, co budeš dělat, až umřeš a zjístíš, že žádnej Bůh není! a Ester na to: A mě zajímá, co budete dělat vy, až umřete a zjistíte, že Bůh je. Pěkně ji to nandala. Líbilo se mi, že dokázala zachovat klidnou hlavu, i když na ni někdo ječel a že svý názory uměla říct a že se jich držela...
Tož, dneska asi budu končit. Ešče sem hodím slíbenou povídku a zas vás nechám odpočinout od mých ustavečných starostí a radostí. Tak áhoj :)

Když člověk kouká místo do počítače v IVT ven z okna...

11. listopadu 2009 v 16:26 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Prší.
Štěstí?
Kousky žalu?
Pršíš ty.
Mně do oken.
Minuta,
dvě.
Tiká čas.
Hluché ticho.
Poločas.
Tasím kartu.
Červenou.
Co znamená?
Vyloučení.
Zmiz.
A žádné rozloučení.
Hvizd.
A druhý poločas...

Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky...

10. listopadu 2009 v 17:08 | Anika |  ►Den ode dne
...tak málo je, málo je lásky...
Napsala jsem povídku. Asi na pět á pětek. Třeba ju sem taky šoupnu. Ani nevím, jak mě napadla. Spíš to byl takovej útěk od zeměpisu. Ale myslím, že celkem ujde. Ve škole je to děsný, máme tam inspekci-zatím u nás ještě nebyla, ale to, jak do nás profesoři hustí, ať spolupracujeme, ať si uklidíme třídu, vygumujem lavice, a tak, je taková přetvářka, že to ani není možný. Ať vidí gympl z té "normální" stránky. Ale potom by nám ho museli asi zavřít :D. Nejlepší bylo, když Šárka prohlásila: Dneska je tady nějaký teplo! A Péťa na to: A divíš se??...
Taky jsme dneska konečně s klukama dokoupili lístky na prodlouženou, jenže ta baba, co nám je prodala (aneb naše školní sekretářka) je fůrie největší, dvakrát nás vyhodila, že máme přijít pozdějc, nabízela nám ještě uplně jiný lístky, než máme zamluvený atd.atd...když jsme šli pryč poprvé, když na nás vyjela: VEN! Je tady inspekce! stěžovala jsem si Aničce a řekla jsem: No aby se neposrala, fakt! a kolem šla profesorka Zelinková, slyšela to, samozřejmě, a prohlásila: Dámo!...
ale Zelinková je fajn, takže si myslím, že to brala celkem v pohodě. Navíc se usmívala. Tož klid...
Jinak...na prodlouženou se nehorázně těším, bude to super, když už jsme donutili i ty naše hodné kluky, aby taky šli (:D)...
a to je pro dnešek asi všechno..navíc je tu furt článku až nad hlavu...měla bych se začít krotit..Pís! :)

"Ten meloun tu nutelu dobře připlácne." "Meloun...?Myslíš ten banán?"

8. listopadu 2009 v 12:44 | Anika |  ►Den ode dne
Je po dvanácté odpoledne, měla bych se učit fyziku, matiku a zeměpis a bla bla bla. Místo toho prohlížím blogy a posílám srdíčka na fejsbůku a vůbec se mi nechce otevřít soubor Kinematika a počítat všecky ty blbosti. Z fyziky už nepropadám johohooo!ale i tak nemůžu usnout na vavřínech, protože tu trojku bych opravdu ráda dostala. Dneska jsem spala skoro až do jedenácti, protože včerejšek byl opravdu náročnej. Po sboru jsem měla sraz s kamarádkou, kterou jsem už děsně dlouho neviděla(bývalá spolužačka), a tak jsme zašly na zákusky a čaj do Adiny a bylo to moc fajn. Asi bysme tam skejsly dýl, ale přišly tam dvě paní(matka a její matka) s děckem a nám to bylo trochu blbý rozebírat před nima naše zaláskovaný příběhy(a že jich bylo hodně..)Byly jsme totiž zalezlý nahoře v tom dětským koutku, kam moc lidí nechodí, je tam pohovka a tak vůbec, strašně útulno a fajn, jako doma. Tak jsme se rozhodly, že půjdem "o dům dál". Tak jsme nakonec skončily u mě doma, kde jsme nejdřív očmuchávaly sypaný čajeLedový čaj, Roibos čokoláda, Piňa colada, Jablečný štrůdl, Medovník, Kokosový pusinky atd atd.a pak jsme si teda nějaký uvařily:D. Potom mě napadlo, že bysme mohly něco pojíst. Tak jsem vytáhla čokoládu na vaření. Namáčely jsme si ji v Barčiným horkým čaji. No a mě napadlo, že máme ještě sušený banány, nutelu a piškoty. Tak jsme si nakonec dělaly takový jednohubky z banánu, medu, nutely a piškotu a bylo to fakt dobrý, dvakrát se nám utopila žlička ve sklenici s medem, ale co už. Bylo to fakt super. Hrozně ráda jsem Bášu zase viděla. No a pak jsme si ještě pouštěly různý písničky, z Bídníků a tak a bylo nám fajn. Potom následoval rozsáhlý telefonát-mě a jednoho kamaráda-že v šest bude v tělárně florbal, tak jestli by mě mohl vzít. Asi po čtvrt hodině přemlouvání jsme se domluvili, že já dojedu vlakem do Čebína a on mě odtamaď veme autem. Tak jsme s Barčou ještě jely kousek spolu vlakem, ona vystupovala v Hradčanech a já o stanici dál. Tak si tak vystoupím, čekám před hlavní budovou, prej že ve třičtvrtě tam bude. 17:57. Tma. Nikdo nikde. Fakt jsem se bála, že mě tam někdo přepadne nebo tak něco. Tak jsem mu napsala smsku, kde jako je a že by už mohl dorazit. Prej ať dojdu k pizzerce, že tam je parkoviště a za deset minut tam bude. Jo aha. Odepsala jsem mu, že vůbec nemám páru, kde ta pizzerka je, ale že někam teda jdu. Tak jsem se vydala po takový polní cestě pod hlavní silnicí a z levý strany fičely auta a z pravý byly jen samý keře. Už jsem čekala, že tam na mě někdo vyskočí. Tak jsem teda "někam" došla, ale k pizzerce ani náhodou. A teď to můžu zkrátit-po dalších dvou hovorech a třiceti minutách jsme se dokonce našli. Heuréééka....Nenávidím Čebín.
Dorazíme do Malhostovic, půl sedmý, ale v tělocvičně tma. Hmm..aha. Tak jedeme pro klíče a ptáme se na florbal. "Noo, kluci říkali, že ste se nakonec nějak nedomluvili!" A samozřejmě jsem to všecko odnesla já, protože já jsem obepisovala všecky lidi, že v šest ten florbal asi bude, jenže na ty nejdůležitější, s kterýma jsme to plánovali, jsem zapomněla, takže nevěděli, jestli jo nebo ne. Každopádně jsme se v tělárně asi tak za deset minut sešli a konečně začali florbal hrát. Já jsem byla naštvaná, ale po chvilce mě to přešlo. Po florbale přišel volejbal, kterej mi teda aspoň si myslímdocela šel, tak jsem byla ráda, že aspoň něco. Jenže pak jsem jaksi udělala takovou blbost a někomu jsem řekla asi něco, co jsem říct neměla, takže jsem měla opět blbou náladu. Ale tak taky to bylo i z unavenosti, protože bylo něco po půlnoci. Sbalili jsme volejbalovou síť a někdo přišel na nápad, že dáme ještě fotbal. No tak jo. Tak jsme začali hrát, jenže mně to nešlo a nebavilo, navíc taky když jdu proti klukům, který fotbal fakt umí a dělaj kličky a já si připadám, jak totální vůl, protože je opravdu nedokážu obehrát, taky mám za sebou čtyři hodiny sportu a mám dojem, že na místě usnu....fakt se to nehraje nejlíp. No a pak jsme to teda už nějak v jednu ukončili a ve čtvrt na dvě jsem byla doma. Ale najednou se mi vůbec nechtělo spát. Tak jsem jen tak blómala po bytě a nevěděla co naši nebyli domaale asi tak ve dvě jsem si řekla, že bych fakt měla jít ležet, ať aspoň něco na ten dnešek naspím a za chvíli jsem usla. Jenže se mi děsně blbě spalo. Furt jsem se budila, a tak. Nejhorší bylo, když jsem se probrala z jednoho hnusnýho snu. Letěli jsme totiž s taťkou a sestřenicí z Francie a naše letadlo havarovalo, když jsme přistávali. My jsme naštěstí seděli vzadu, takže to "odnesli" ti vpředu. Jenže to odnesli tak, že umřeli. Nám se kupodivu nestalo nic, ale bylo děsný, když jsme se s těma lidma předtím ještě bavili a pak jsme viděli, jak umíraj. Každopádně, byl to jen sen. Ale i tak...toho zabíjení ve snech mám fakt už nad hlavu.
No nic, musím končit. Kinematika čeká. Pochybuju, že to někdo dočetl až sem, ale jestli jo, tak je fakt dobrej. Mějte se fajn, čááu..

U stánků na levnou krásu...

6. listopadu 2009 v 14:28 | Anika |  ►Den ode dne
Dneska máme ředitelský volnoyahoo!Takže jsem toho pořádně využila. Sice jsem měla jet s kámošema do Brna do Vaňkovky, ale nakonec jsem to odvolala z důvodu, že sem potřebovala jít s mamkou koupit boty na ples. Mmm...Docela tragédie-pač sehnat boty na šteklu, který by byly vhodný na ples k šatům, číslo 40 je docela bojovej úkol. Ale každopádně-MÁM JE! Jsou pěkný, líbí se mi. Takže to byl první záchytný bod dneška. Pak jsme zašly do knihovny, tam jsem půjčila knížku od George Orwella-Nadechnout se a taky knížku Možná mi porozumíš-11 povídek různých autorů, jako například Viewegh, Šabach, Dousková atd. Docela jsem se do těch povídek začetla, jsou hodně zvláštní a přitom chytlavý. Pak jsme si šly do obchodu pro dva pytlíky brambůrek, kterýma jsme se napraly před obědem a bylo to prostě fajn. Pak jsem doma prozkoušela všecky sukně a šaty a přemýšlela, co si teda na ten ples vezmu, tak ještě uvidím. Každopádně, dnešek se zatím jeví skvěle, doufám, že i skvěle skončí-večer je zpěv a studium a konečně zas uvidím lidi, který jsem dlouho neviděla. Jinak jsem dostala trojku z fyzikyou jes!a je to pro mě docela úspěch. Dobrá je prostě dobrá...
Na kuráž jsem do sebe naházela tři griottkový bonbóny-pozůstatek z narozeninovýho dárku-no a teďka vám píšu a poslouchám Lady Gaga ani nevím proč, ale mám na ni prostě nějakou náladu, i když to normálně neposlouchám. Popopopopoker fejs popopoker fejs...

Deník

5. listopadu 2009 v 19:27 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Proč si stěžovat,
když není na co.
Nebo je?
Kdoví.
Hodila jsem deník do moře.
Vlny si ho vzaly.
Rozpily řádky minulosti
a spláchly pár posledních rozloučení.
Stojím na břehu
a čekám,
až mi deník zmizí z očí.
Dávám mu poslední sbohem
a odcházím.
Beru nůžky.
Stříhám dráty elektrického vedení
a nechávám celý svět
usnout.
Zatím nám všem
kopu hroby.
Sama si do jednoho lehám.
A zatímco se svět probouzí,
já usínám.
V díře...
...
Jde kolem moře.
Na zemi najde deník,
co voda vyplavila na břeh.
-Čí to tak může být?
-Moje,řeknu.
-Vracím.
-Nech si to.
-Proč?
-Jen tak, stejně z toho nejde nic přečíst..
Odcházím...
...
Otevře deník,
vidí písmena.
Krásně čitelná.
Může si teď číst v minulosti
jednoho člověka.
Má pocit, jako by to znal.
Jako by to zažil.
Píše se o něm.
Ví to jistě.
Kdo to psal?
Ta dívka?
Kdo vlastně byla?
Osud?
...

Jeden smyslu/nudy plnej...

4. listopadu 2009 v 15:09 | Anika |  ►Den ode dne
Už dlouho jsem sem nenapsala něco smysluplnýho. Teda, nevím, jestli jsem sem někdy něco smysluplnýho vůbec napsala, ale tak jsem si jen řekla, když už se du podívat na ten třídní mejl, co nám matikářka poslala za příklady, tak že sem skočím a honem něco sesmolím. Dneska jsme měli fyziku-test, chemii-test, zítra je anglina-test, matika-test a když se podívám do diáře na data příštího tejdne, je tam každej den minimálně jeden test..chmmm..hlavně, že je teď v pátek volno *_* Za týden je prodloužená, ne kterou se už nehorázně moc mega hafo nejvíc (ne, tyhle výrazy opravdu normálně nepoužívám, ale tohle se prostě jinak vyjádřit nedá) těším. Od nás ze třídy jde strašně moc děcek, už jsme si i zamluvili stůl, naša parta, 11 lidí. Sice všechny holky máme problém-nemáme kluka, neumíme tančit, ale pár kluků, co tam jde s náma, má ten problém taky. Takže proč bysme nešli nakonec všichni spolu, no né? :D Bude to fajn akce, I'm really looking forward it.
Jináč..doufám, že po přečtení nejnovější básně na mě hnedka nezanevřete, je taková divná, ale co už. Takhle mě napadla, tak takhle prostě je. Včéra jsem měla čtyřhodinový (!) doučko z fyziky, začínám makat, protože se mi vážně nechce propadnout a i když vím, že to asi nepůjde hnedka, že bych hned dostávala jedničky, dneska jsme psali nějakej ten test a myslím, že tak trojka by to bejt mohla. Snad. Možná se divíte, ale pro mě je v momentální situaci trojka opravdu dobrá. Tákže...myslím, že už půjdu. Chtěla jsem něco smysluplnýho napsat, nevím, jestli to spíš není nudný, ale vy si to přeberete sami. Rozhodla jsem se, že si udělám takovou svou sbírku básniček, který jsem doposud napsala a tak je všecky přepisuju do takovýho zvláštního sešitu. Je to hrůza pročítat ty starý, trapný, hnusný a bla bla bla....Mějte krásně a skládejte básně:)

Asi bych se měla začít krotit....

3. listopadu 2009 v 16:05 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Býval hodnej na první dojem.
Pár vět znal nazpaměť,
co říkal každý.
Uměl mít rád
na chvíli
a jen tak na oko,
jakoby nic.
Nevázal se.
Jen žil.
Drugs, sex & rock n' roll.
Životní motto
jednoho blázna.
Taky mě dostal
na pár neupřímnejch úsměvů.
Jak se objevil,
tak zmizel.
Bála jsem se o něj.
Teď vím, že zbytečně.
Šla jsem za ním
do nemocnice,
protože si to přál.
Chtěl se rozloučit.
Umíral.
Na předávkování?
Podíval se na mě a řekl
Promiň, vole.
A umřel.

Utopená

1. listopadu 2009 v 14:36 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Vlasy - ještě trochu mokré -
voní chlórem.
Jedeme po D jedničce,
snažíme si nevšímat pravidelného
tu dum tu dum.
Vstříc novým
(a snad i lepším)
zítřkům.
Ale já pořád myslím na včerejšky.
Proč?
Protože musím?
Ne.
Protože chci.
Doufat v něco=nesmysl.
Totální odloučení od tebe.
Proč?
Protože chci?
Ne.
Protože musím.