Prosinec 2009

Together we cry...

26. prosince 2009 v 16:07 | Anika |  ►Hudební kout



Under the bridge - Red hot chili peppers

Sometimes I feel
Like I don't have a partner
Sometimes I feel
Like my only friend
Is the city I live in
The city of angels
Lonely as I am
Together we cry

I drive on her streets
'Cause she's my companion
I walk through her hills
'Cause she knows who I am
She sees my good deeds
And she kisses me windy
I never worry
Now that is a lie


Megažblebt

26. prosince 2009 v 15:31 | Anika |  ►Den ode dne
Je po Vánocích, je po všem. Je po tom, na co jsme se celej rok těšili. A začíná to znovu. Už odteď se těšíme na Vánoce. Všecko je to začarovanej kruh. A bude Silvestr, takže další věc, na kterou se někteří můžou těšit. Třeba já. Těším se, že konečně vypadnu z domu po těch třech týdnech, co jsem doma, a pořádně si to s ostatníma užiju.
Jinak, abych tak nějak zhodnotila uplynulý 2009tý rok. Určitě se v něm našlo hodně šťastných ale i pár smutných událostí, ostatně jako dycky. To tak prostě je. Ale určitě jsem za tu dobu víc poznala některý lidi a jsem za to hrozně ráda, protože se z nich vyklubali jedni z nejlepších.
Za tu dobu se uskutečnilo hodně nezapomenutelných akcí, hodně zážitků, hodně nových poznatků a všeho možnýho, že to snad ani nemá cenu všecko vypisovat, protože bych tady skejsla hodně dlouho :)
Jsem ráda, že už je tu zas něco novýho, novej rok, tak trochu novej začátek něčeho dalšího, že vstupujem do novýho desetiletí a tak...
Včera jsem si na status na fejsbuk dala, že sním o něčem, co nemůže být. Kamarádka se mě za chvilku zeptala o čem sním. Začala jsem o tom hodně přemejšlet, protože to, o čem jsem snila, jsem vlastně pořádně nevěděla. Snad o nějakým štěstí, o radosti a tak. A pak jsem si uvědomila, že bych hrozně ráda zažila takový to nic. To nic, který se mi nikdy nepodařilo a asi ani nepodaří zažít. To, když si stoupnu na okraj skály, před sebou vidím jen širé moře, prostě zajít na ten konec světa. To, když tu se mnou nikdo nebude, v hlavě nebudu mít nic ani nikoho, nic a nikoho nebudu slyšet, nic a nikdo mě nebude trápit, taková volnost, svoboda, která mě ale stejně nikdy nepotká, žádný starosti, problémy..prostě jen já a to nic. To nic, který není a nebude, který neexistuje...
Chci to, co není, co nemůžu mít, co nikdy nedostanu, o čem nevědomky sním den, co den...
Ale co já vlastně chci? To nic?...


Lááást krismas aj gejv ju maj háááárt.....

23. prosince 2009 v 20:42 | Anika |  ►Den ode dne
Nebudu to natahovat (rekapitulaci roku 2009 udělám až kolem silvestra).
Prostě vám všem, co sem chodíte, chci moc poděkovat, že sem chodíte (:D) a chci vám taky popřát šťastné a veselé Vánoce, ať pod tou hromadou dárku najdete to, co chcete, ať se pořádně napapáte cukroví, pokoukáte všechny pohádky a vánoční filmy a prostě si užijete ty nejkrásnější svátky, který jsou právě za dveřma, co nejvíc to půjde...Takže stručně a jasně - Šťastný a veselý! :)

Když je miluješ, není co řešit

22. prosince 2009 v 12:55 | Anika |  ►Hudební kout

"My Alcoholic Friends"

I'm counting back
The number of the steps
It took for me to get
Back on the wagon of the weekend

I'll use the autotimer to prove that
I'll get home with my imagination
If they find the body in the basement
"in the very house that she was raised in!"

"Šťastné myšlenky vás naučí lítat." "Já nemám šťastné myšlenky." "A to vás strhává dolů..."

21. prosince 2009 v 9:40 | Anika |  ►Den ode dne
Tak. Je to konečně za náma. Nebo za "nima"? Prostě, suprstár už skončila, vyhrál to Chodúr (beztak to bylo všecko zkorumpovaný), kterej mi teda vůbec nebyl sympatickej, ale co už. Myslím, že Šmajda se ve světě šoubyznysu určitě neztratí. Na vyhlašování jsem do jedenácti nečekala, už i tak mě štvalo, že tam furt dávali reklamy. Šmajda odzpíval první písničku a byla reklama. Pak byly dvě písničky, zase reklama. A bylo to prostě hrozně nudný, takže jsem šla spat s tím, že se stejně na internetu dozvím, kdo se vítězem stal. A čekala jsem to, že to bude Chodúr. Jak říkám. Bylo to celý zkorumpovaný :D Někde jsem četla, že prej nova předběžně věděla, kdo by to mohl vyhrát, a tak to řekli různým těm sázkařům, co si vsadili a pak z toho měli neskutečný prachy. Ten svět je vážně nespravedlivej. Nu což, já jsem na sebe hrdá, protože jsem ani nevsadila, ani jsem neposlala jedinou smsku (chachá, to je aspoň podpora), protože proč bych za to měla utrácet právě já, když je kolem milóny platonicky zamilovanejch fanynek, který Šmajdovi posílaly hlasy dnem i nocí.
Nevím, kdo z vás se díval na soutěž Duety, když hvězdy zpívají, ale musím říct, že já (když byl čas a nebyla jsem zrovna v tělárně), jsem na to koukala moc ráda, vážně se mi to líbilo, mnohem víc než ňáký suprstár (ikdyž Šmajda byl hezkej, to nepopírám:D), takže je mi jedno, co si o tom kdo myslí, že jsem suprstár vyměnila za Duety. Byly podle mě lepší, nebyly tam reklamy, nebyla to nuda, byli tam skvělí moderátoři a sranda, zpěváci zpívali krásně a zkrátka to byla vážně povedená soutěž. Vyhrál to Vojta Bernatský s Petrou Janů, kterejm jsem od začátku fandila, takže jsem spokojená.
Tak.
A z jinýho soudku..V sobotu mě navštívila Márgrit s tetou Beatriks, tak to bylo fajn, hrály jsme Bulánky, dokonce šly i ven(!!!) na čtvrt hodiny, takže jsem si mohla pohladit sníh a zjistit, že je rok od roku stejnej (nečekaně), ale i tak mě mrzí, že ven nemůžu chodit častějc. Od soboty žerů antibiotika, takže je to vážně super(ironie - pro nezasvěcené), ale i tak do Brna pro dárky zkrátka pojedu a né že né. Vidím to tak na středu. No, uvidíme.
Jináč, poslední dobou mě nějak chytla hra akvárko na fejsbuku, a tak tam chodím každej den čistit ostatním akvárka a krmit rybky a kupovat je a taky nový šáší, šutry a hvězdice a všecko možný, prostě mě to moc baví.
Taky mě naši šli konečně vyřídit občanku (heuréka!) a to prvně do Tišnova, kde nějaká "příjemná" baba taťkovi řekla, že prej ten papír je trochu pomačkanej, že to nemůže vzít a že i kdyby to vzala, tak musí zaplatit deset táců pokuty. A posléze šla mamka do Bítýšky, tam ji to bez problémů nějaká hodná paní vzala a řekla, že to tam někteří nosí ještě pozdějc a že to je prostě v pohodě. Zvláštní. Miluju ty super extra příjemný paní u přepážek.
Hawgh.
Dál už nevím, co psát, protože vlastně nic zvláštního nezažívám, když jsem celý dny doma a koukám na televizi nebo do počítače. Takže se mějte, smějte a vánoční článek sem ještě hodim, někdy...o Vánocích:) tak hojhoj!

The party never ends...my alcoholic friends...

18. prosince 2009 v 12:59 | Anika |  ►Den ode dne
Jsou za šest dní. Těšíme se na ně už od těch minulých. Je to taková pěkná tečka za celým rokem.
Spousta lidí si dává předsevzetí, že dárky nakoupí nejpozděj v listopadu, aby pak nemuseli zažívat vánoční hoňky v obchodech. Taky jsem byla jedna z těch, kteří je chtěli nakoupit o měsíc dřív, ale jak to dopadlo vám ani vykládat nemusím...
Jsou za šest dní. A já bych byla ráda, aby byly o něco pozděj. Vážně netuším, jak mám dárky nakoupit, když nikam nemůžu jet. Asi si je budu muset vycucat z prstu :/
Venku je docela dost sněhu a na rybníce už začali bruslit. Doufám, že se brzo uzdravím a půjdu si na led zablbnout s tetou BeatriKS.
Přes den nedělám nic zvláštního. Pořád jsem buď u počítače nebo u televize nebo u babičky nebo jen tak závistivě koukám z okna. A asi ještě dlouho budu. Doktorka do mě chce narvat antibiotika, takže když je začnu brat dneska, tak stejně ten tejden budu muset bejt doma...a tak aspoň, když budu muset být doma, tak budu muset dopisovat ty sešity, takhle kdybych byla už uplně zdravá, tak bych lítala po venku a na učení bych se totálně vykašlala. Všechno má svý pro a proti. Jinak už konečně začínám přemýšlet (to brzo!) o těch dárcích, který nakoupím, abych to měla hned z domova vymyšlený a nemusela jen tak bezhlavě bloudit po obchodech, ale prostě jít hned pro to. Možná to nechám na středu odpoledne. Haha.
Myslím, že se jdu zas závistivě koukat z okna, jak se malý děti válej ve sněhu, koulujou se a bruslí nebo klouzaj po ledě. A taky půjdu ven pohladit Arnieho. On má totiž ty nejkrásnější oči na světě.

Když já pro ni fakt nemůžu vymyslet název...

16. prosince 2009 v 22:18 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Nežvejkej!
A stůj rovně.
Zakasej si to tričko
a chyť se mě za ruku.
Je červená.
Musíme počkat.
Necukej se!
Podívej se na tu holčičku támhle.
Cože?
Rozmazlená?
To ne.
Je akorát šikovná.
Drží se pěkně maminky za ruku.
Usmívá se.
Nešklebí se jako ty.
Tak.
Je zelená.
Můžeme jít.
...
Chyť se mě za ruku.
Neboj se.
Jsem tu s tebou.
Neplač.
Já se o sebe postarám.
Naučila jsi mě to.
Cože?
Vidíš světlo?
Tam v dálce, ve tmě?
Asi bys měla jít.
Ale já nechci, abys šla.
Neopouštěj mě,
mami...

Dneska jsem se dozvěděla tolik věcí, že z toho budu mít Vánoce minimálně...do Vánoc :D

15. prosince 2009 v 22:48 | Anika |  ►Den ode dne
Dneska byl úžasnej den. Vážně. Skvělej. Snad nejlepší z těch všech...
Ráno jsem kókala na televizu a pak šla s bábi píct cukroví...potom přišla Elis a tak sme šly ke kompjůtru a koukaly se na fotky na fb a hrály hry, ujídaly babičce cukroví, lámaly rohlíčky, který sme měly obalit v cukru a kradly košíčky, a tak vůbec, byla to vážně sranda a bylo to snad nejlíp strávený odpoledne ze celej ten týden a kósek. Dyž my se spolem dycky tak nasmějem, že to ani není možný :D Fakt ju žeru. Ale ona to ví. Ta moje "beatriks" (říkám to správně?:D)
Jinak sme se ešče s jedněma holkama ze třídy domluvily, že uděláme uplně veeeelkou pařbu, bude to dámská jízda a tak. Už se na to těším. Bude to super.
No a v lednu by měl být stužkovák, což taky bude skvělá akce, takže se vlastně teďka těším uplně na všecko. Ešče bude bowling a další věci, takže doufám, že novej rok začne dobře.
Jináč, včerejší blbá nálada mě už dávno přešla, prostě se mi střídá ta veselá se smutnou, ale dneska převažuje veselá, takže jsem vážně moc ráda. Už se necétím ani tak moc nemocně, takže začínám přeméšlet, že určitě poslední dva dny pudu do školy (pač my máme i pondělí a úterý) a tam se uvidim s těma milovanejma lidma ze třídy, dárečky, koledy, no prostě paráááda...:)
Pak už jen Vánoce, klid, rodina, Silvestr,...achjo, já se tak těším...:)

Říkejte mi Lejdy FISHY...

14. prosince 2009 v 22:02 | Anika |  ►Den ode dne
Abych to zhrnula. Viděla jsem konec superstar. Vlastně to, jak ohlašovali, kdo vypadne. Vypadla tamta Dominika (jak všici nejspíš víte) a mě u toho jejího loučení a objímání se Šmajdou bylo nějak smutno. Sice jsem k tý osobě neměla žádnej vztah, nic, ani takovej ten fanouškovskej, ale prostě mi jí bylo na jednu stranu líto. Nevím proč.
A z dvou finalistů se mi víc líbí Šmajda. O hodně víc. Ten Chodúr je divnej. A Šmajda má lepší páčo. Docela pěknej. Sympaťák. Ale ani jednoho jsem neslyšela zpívat, tááákže..:D
Necítím se nemocná. Cítím se dobře, fajn, skvěle a kdoví co ještě, dneska jsem si psala se spolužákama a byla jsem hrozně šťastná, možná pudu poslední dva dny do školy se rozloučit, popřát krásný Vánoce a předat dárky...a najednou se mi ten svět tak líbí a chce se mi něco podniknout...ale já pak zjistim, že musím bejt doma a ani nemůžu zajet do toho blbýho Brna a nakoupit dárky, protože pořád žádný nemám...musím bejt doma a jen žít ve virtuálním světě s tímhle blogem a fb a icq...pak mě ta zdající se nekonečná euforie radosti skončí a já jen čumím do zdi a stěžuju si, že nevím, co dělat...že su opuštěná, že kámoši/ky jsou daleko...protože přes internetovej kábl nikoho neobejmu a já CHCI, aby mě někdo obejmul...
a dál...?...že zas budu dohánět strašně moc věcí..a že Vánoce budou pracovní....NE. Takhle to nechci. Vánoce jsou Vánoce...tak budu holt těch tisíc stránek přepisovat poslední den před tím, než pudu do školy....
Gimme a minute.....
-> Really have to go so far to find that home is here?
.....aneb...
jsem tak ráda, že jsem zas doma...tady, kde je babička s dědečkem, Arnie běhající na dvoře, Freddie, kterej mi přistane na hlavě a já se ho bojim, protože už na něho nejsem zvyklá, všecky ty poličky, skříně, který se najednou zmenšujou, protože jsem tu už zas dlouho nebyla a já jsem vyrostla...ty hrníčky, talíře, to všechno, s čím jsem žila, ta vůně, ty vzpomínky...to, co bylo a není....
...ale to už je zase jiná pohádka...

Simulantka s "načatýma mandlema"...

14. prosince 2009 v 14:35 | Anika |  ►Den ode dne
"...a proto, že jí doktorka oznámila, že by měla být aspoň do Vánoc doma, jela odpoledna za babičkou, aby s ní mohla píct cukroví a vůbec, aby jí ty dny do Vánoc rychleji ubíhaly..."

Moji milí zlatí...jsem odkázána na delší pobyt doma, takže tu bude každej den hodně článků, protože se budu nudit. Tak doufám, že nebudu nudit vás :D
Tohle je jen takový upozornění :D Takže brzy - na přečtenou! :)

And it's just you and your imaginary friends...

13. prosince 2009 v 19:24 | Anika |  ►Den ode dne
Je neděle. Zas týden pryč. Zas začátek novýho týdne...zas konec a přitom začátek...
Nějak mi přijde, že to je všecko furt dokola a začíná mě to nebavit. Jsem asi divná..
Nebo spíš - možná to je všecko tím, že jsem se tejden neviděla s kamarádama/dkama a jen tvrdla doma a koukala na House, bloudila na serveru superhry a na fb...no prostě, jak když je člověk nemocnej, však víte...
Zítra jsem měla jít do školy, ale nakonec se to vyměnilo za návštěvu doktorky, tak možná budu ještě doma, i když spíš mi dá nějaký kapky/prášky na potlačení kašlání, abych byla hned fit, protože ve středu hrajem s Anežkou v Rousínově, ale já pořád nechápu, jak učitelé chcou, abychom to zvládly, když jsme to ani jednou nezahrály celý. Asi to bude jedna velká improvizace.
Dneska jsem taky obepsala všecky Lucky, co znám (takže jestli si tohle čte nějaká Lucka, tak že jí přeju všecko nejlepší k svátku :D) a musím říct, že jich je víc než dost :D
Mimoto jsme dneska s Elis našly další indicii k té velkolepé hře (o které jsem vám tady už cosi psala) a musím říct, že je to čím dál tím těžší...nebo mi to tak aspoň přijde. A to ještě nemáme pátou figurku a pořád se to stupňuje. No, uvidíme, jestli tu devátou někdy získáme.
A taky jsem dneska tak přemýšlela, jestli sem mám dál psát. Jestli vás to vůbec zajímá. Nejhorší je, že já jsem schopná sem napsat cokoliv, pač jsem docela dost otevřenej člověk, jen přemýšlím, jestli to není spíš na škodu psat osobní věci...no..to je asi jedno.
Mějte se, hojhoj :)

Hans Zimmer a trocha melancholie

11. prosince 2009 v 16:43 | Anika |  ►Hudební kout
Jen si vzpomeňte - Gladiátor, Lví král, Pearl Harbor, Poslední samuraj, Simpsonovi ve filmu, Piráti z Karibiku, Pán prstenů, Madagaskar...
Taky máte tak rádi melodie z těchto filmů? Doposud jsem nevěděla, že muziku k tomuto všemu má na svědomí právě Hans Zimmer.
Tady ten soundtrack z Black hawk dawn úplně miluju...zkuste jen zavřít oči a poslouchat...



They always said that sex would change you....

10. prosince 2009 v 20:54 | Anika |  ►Den ode dne
(Ještě před tím, než začnu. Z toho názvu článku nic nevyvozujte. Je to jen text oblíbené písničky...)

Mám náladu vás zahrnovat článkama.
Nevím proč. Sedím na židli. Vérám do monitoru. Na FB nic novýho. Z youtube hrajou The Dresden Dolls. Moc se mi líbí. Děkuju za to Elis.
Venku pořád není sníh. Děsně mě to štve. Tohle prostě nejsou Vánoce. Vánoce na blatě. Aj v tý Kalifornii nebo kde mají víc sněhu a to jsou blíž rovníku než my. Svět je nespravedlivej a já si na to už za těch pár let, co tu jsem, zvykla. Jak jinak. Ale rozhodně na světě je víc nespravedlnosti a víc bolavý nespravedlnosti než je nějakej blbej sníh. Co třeba jeden miliardář a milion chudejch lidí v Africe. Nebo když někdo něco špatnýho udělal, ale padlo to na někoho nevinnýho, kterej za nic nemoh. Nebo opilec, co naboural do auta, kde seděl normální člověk při smyslech, bez jedinýho promile, a umřel. A opilec? Přežil. Jak jinak. Tohle je přece normální. Tohle je každej den, každou hodinu, každou minutu. Ale svět je tak nastavenej. A proto to takhle je. Musíme se naučit s tím žít. Jinak nemáme šanci.

A že jsou některý ty mý věty hrozně krátký? Mě to takhle baví. Prej to dodává dramatičnosti. Ale pochybuju, že čekáte, že bych vás chtěla překvapit něčím, aby si to vyžadovalo tu dramatičnost :D. Jen mě ty krátký věty baví. Fascinujou. A tak.

Chtěla jsem hledat nějaký normální blogy, ale zase jsem našla samý Miley Cyrus, Jonas Brothers, o Tokio Hotel ani nemluvě a taky Stmívání. STMÍVÁNÍ - potřebuju se na něco zeptat: Co je na tom tak úžasnýho, že jsou z toho všichni tak unešení? To se fakt příběh o upírovi může dostat na čtvrtý místo Knihy mého srdce a předběhnout tak díla jako Rychlé šípy, Egypťan Sinuhet, Fimfárum, Osudy dobrého vojáka Švejka....? Neodsuzuju to. Jestli je někdo do Stmívání a do všech těch dalších dílů blázen, tak ať si je. Ale já se prostě jen divím, že takový "cosi", co vyběhne na povrch během pár dnů, může oblbnout všecky holky okolo. Asi jsem divná, že sem si to ještě ani jednou nepřečetla, ani sem neviděla ten film. Mě to prostě vůbec neláká. Ještě navíc kvůli tomu, že sou z toho všeci tak nezdravě mimo...
A teďka už asi budu končit. Zase jsem vás zdržela žlebtama a mýma nepochopitelnýma řečma, ale fandim vám, už to skončí. Už jen dvě slova...




Srdeční záležitost...

10. prosince 2009 v 20:01 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Ještě tam byl.
Ten flek na zdi,
kam jsem namalovala
srdce.
Snažila jsem se ho smazat,
když jsi odešel.
Ale zůstal
tam
na mé stěně
napořád.
A stále tu byl
ten flek
na srdci,
kam jsem namalovala
tebe.

Simply amazing...

10. prosince 2009 v 13:26 | Anika |  ►Hudební kout

Regina Spektor - Samson

You are my sweetest downfall
I loved you first, I loved you first
Beneath the sheets of paper lies my truth
I have to go, I have to go
Your hair was long when we first met

13ka udělá echo a Foreman se ujistí, že to udělala a 13ka se ujistí, že se Foreman ujistil...

8. prosince 2009 v 18:02 | Anika |  ►Den ode dne
Jsem už druhý den doma. Tak dlouho jsem si přála být nemocná, až se mi to nakonec povedlo. No..nepřála jsem si to zas až tak moc, ale proč si pár dní nepoležet v bedli? Někdo by mě mohl nařknout za simulanství, ale není to vůbec žádná pravda. Jsem totiž jedna z obětí v demonstraci pro chřipkové prázdniny. Takže zachumlaná pod peřinou, s čajem, mandarinkama, mamutem a Dr.Housem v počítači trávím celý tyto dva dny a vůbec si nestěžuju. Jo, bolí mě průdušky a kašlu (to oznamuju jen proto, abyste mě tím simulantem vážně nenazvali), takže mám čistý svědomí. Sice je to zrovna taková docela pohodlná nemoc, ale proč ne.
Doktorku neplánuju a to jen kvůli tomu, že si myslím, že to bude za chvílu dobrý a jde to zvládnout i bez antibiotik. Už se mi párkrát stalo, že jsem takhle byla nemocná a přišla jsem do kontaktu se zdravýma lidma a ti lidi to ode mě chytli, šli za doktorkou a dostali na dva týdny antibiotika. A já to takhle vyležela za pár dní. Zajímavé. Ale nechci se chlubit, samozřejmě...:D
Zítra bych ale měla jet do Brna na zkoušku dua s Anežkou, protože v pondělí a ve středu máme koncert a nám se to ještě nepodařilo sjet aspoň jednou v celku. Takže by se nějaký procvičení docela hodilo, ale já mám dojem, že jsem jen za ty dva dny, co jsem doma, děsně zlenivěla a vůbec si nedokážu představit, že bych zejtra měla někam jet. Ale co už...
Jinak se mi podařilo zatím za ty dva dny zkouknout asi 20 dílů oblíbeného Dr.House, takže jsem na sebe docela dost pyšná (:D). Jo, to by mi šlo...nicnedělání a tupý zírání do monitoru. Však až budu dopisovat sešity a dohánět všecko zameškaný, tak mě ta euforie přejde. Ale s tím počítám. Už aby byly Vánoce...

Ty seš Mita a já sem Inti

4. prosince 2009 v 14:04 | Anika |  ►Den ode dne
Tejden s tejdnem se sešel, a tak si říkám, že bych sem zas mohla napsat nějaký..něco :)
Právě jim zelňačku a poslouchám The beatles, do kterejch jsem se v posledním tejdnu totálně zamilovala a přemejšlím, co stojí za zmínku.
Včera jsme psali školní slohovku, takže téma jsme se dozvěděli až ve škole. Bylo jich šest a fakt docela dobrejch, nakonec jsem si vybrala "Pouliční lampa vypráví" (docela typické pro mě:))
Za hodinu a půl jsme museli vymyslet celý vypravování, napsat koncept a ještě načisto, ale naštěstí jsem to zvládla, tak jsem ráda, že mi kvůli tomu nepude hodnocení dolů(pač k tomu, kdy se to odevzdá, se taky přihlíží). Jináč, za týden jdu na češtinářskou olympiádu. Docela se těším, bude to sranda, protože já a čeština...:D Ale jo, mám ji docela ráda a nemyslím, že jsem v ní nejhorší, takže uvidíme.
V Lomnici na škole maj už chřipkový prázdniny, tak mě štve, že nejsou i u nás. Právě naopak...chybí nás tak maximálně pět, což je děsně málo. A přitom by ty prázdniny tak bodly...
Asi za hodinu a půl se odebírám na nádraží a jedu na oslavu narozek ke kámošce a bude to čistě dívčí jízda, tak se na to strašně těším, protože konečně vypadnu z toho školního stereotypu a od blbejch myšlenek a budu si jen užívat srandu nad čistě holčičíma záležitostma..:D
Jinak jsme dneska měli jen pro prvačky a kvinťačky přednášku "s tebou o tobě", zase jsme se něco novýho dozvěděli o menstruaci a podobnejch věcech(některé věci byly fááákt novinka-to byla ironie) a nakonec jsme všechny dostaly balíčky s vložkama a brožurkou, na který se snad těšily úplně všichni a to hned odzačátku (a to ironie nebyla:D).
Teďka sem si pro změnu pustila písničku Budu ti vyprávět ze seriálu Vyprávěj a prostě se mi děsssně líbí i ta písnička i ten celej seriál, navíc je hodně zajímavý zjistit, jak to všecko před těma čtyřiceti letama bylo, když nám to v dějepise už snad nikdy neřeknou...prostě-I like it:)
A teď už nevím, co napsat, tak doufám, že ste se uplně neunudili a prostě si užijte vejkend a mějte se krásně :) Pac a pusu

Sentimentální...

2. prosince 2009 v 17:35 | Anika |  ►Hudební kout

Wish You Were Here

So, so you think you can tell Heaven from Hell,
blue skies from pain.
Can you tell a green field from a cold steel rail?
A smile from a veil?
Do you think you can tell?
And did they get you to trade your heroes for ghosts?
Hot ashes for trees?
Hot air for a cool breeze?
Cold comfort for change?
And did you exchange a walk on part in the war for a lead role in a cage?
How I wish, how I wish you were here.
We're just two lost souls swimming in a fish bowl, year after year,
Running over the same old ground.
What have we found? The same old fears.
Wish you were here.



Krásný slova, krásná hudba...co dodat..musíte si to pustit sami...

1001krát Proč?

1. prosince 2009 v 20:40 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Už je tma.
Ty nevidíš,
ani nechceš vidět.
Neslyšíš,
nechceš slyšet.
Jsi tu,
ale nechceš tu být.
Tak proč?
Tisíckrát proč,
tisíckrát ano,
tisíckrát ne.
Tisíckrát ty
a přitom jednou
nebo vůbec
nikdy?
Tak proč?
Proč, po tisícáté první?
Naděje má umřít poslední,
ale moje už umřela.
Stejně, jako sen
o tom, co mělo být,
ale nakonec nebylo.
A tak se potichu
a snad naposled
ptám
Proč?
A dívám se na svůj sen,
co mizí v dáli
spolu s tebou...

backstabber, hope grabber, greedy fucking fit haver!

1. prosince 2009 v 14:25 | Anika |  ►Den ode dne
Když jsem se vracela domů ze školy, v hlavě jsem měla zas tisíc myšlenek, nápadu a podnětů k napsání nějaký povídky. Ať už se jednalo o mrholení a kapky, co padaly na šedej chodník, skejťáci, co ve svých diskuzích neznají jiná slova než PVP - (první a třetí je jasný((malá nápověda-začíná na P a končí na A)) a to uprostřed je starý známý "vole"), ne, že by mi to nějak vadilo, protože jsem jako mladší taky byla ta děsně drsná holka, která tak taky mluvila, naštěstí se mi z toho podařilo vyrůst, potom třeba i šedý komunistický baráky vedle silnice, zmrzlý ruce, otrávení lidi okolo, červený jabko houpající se samotný na větvi stomu, atd.atd., prostě jen moje myšlení, na který byste potřebovali klíč, abyste ho rozluštili..poslední dobou si připadám taková jinačí, taková, jako bych všechny nějak zklamávala a všecko nezvládala, prostě se ráno budím s nechutí ke škole, protože jsem se zas pořádně nenaučila a na všechny sem po ránu děsně nepříjemná a mrzí mě to...pak to přes den nějak přejde a zrovna, když se cítím skvěle, tak od těch lidí, co mám ráda, odcházím, přijdu domů, odhodim kabelu, zapnu počítač a hned tam skejsnu víc, než bych chtěla...
Zkrátka a dobře, potřebovala bych asi nějakou změnu, něco, co by mě nakoplo a já nebyla takovej flákač a nicnedělač...teďka musím udělat úkol do IVT a už od toho blbýho krámu vypadnu a pudu dělat něco inteligentnějšího...beztak v tom virtuálním světě žiju až moc...TAK.