Únor 2010

Stalo se jen něco moc divnýho, vyplnil se mi sen někoho jinýýýýhoooo....

27. února 2010 v 20:05 | Anika |  ►Den ode dne
Včerejšek byl dost zvláštní. Dost zvláštní na to, abych si ho bezpečně zapamatovala a dokonce si část z něj napsala a upravila jako povídku. Byl to divnej den...plnej emocí, plnej slz smutku a zmatku a plnej slz štěstí a naděje.
Taky jsem si uvědomila spousty věcí...ale to nemá cenu tady rozebírat.
Zejtra odjíždím na hory s tou nejlepší partou pod sluncem a vrátím se v neděli. Takže tady nebude nic novýho.
Jo a Titulek neberte vážně. Jen jsem se vrátila k písničkám od Chinaski :D
Ale vážně se dneska stalo něco divnýho...ale to třeba až příště :)
Teď se musím jít dobalit....
Je to sice strašně krátkej článek s otevřeným koncem, protože hodně věcí jsem vám nevysvětlila, ale tak třeba za týden ...
Aloha :)

Mám ráda jídlo a karlovarský vřídlo

25. února 2010 v 14:50 | Anika |  ►Hudební kout
Strašná kravina, ale s dokonalým textem :D


Co bude, až tady nebude....?

24. února 2010 v 17:53 | Anika |  ►Den ode dne
Šla jsem dneska ze školy (asi tak o půl čtvrté) a tak najednou mi kooonečně došlo, že se blíží jaro. Normálně tyhle věci nějak neporozuju, ale čím jsem starší, začínám si všímat tadyk těchdle maličkostí, jakože buď mi na rukávě přistane nádherná vločka, kterou jsem schopna obdivovat půl hodiny (ale pak na ni dejchnu a vona se roztaje) nebo vysvitne slunko (který sem už kvůli šedejm mrakům dlouho neviděla) a je mi prostě fajn. Tráva zelená, ty zbytky sněhu válicí se na ulicích už tajou a najednou je na ten svět hezčí pohled. Baráky v naší ulici svítí ještě víc těma úžasnejma barvama (paneláky barvy modro zelené, oranžovo žluté, červeno modré, žluto fialové, modro žluté, zeleno červené, no prostě kombinace a lá lentilky).
Dneska sem dokonce až tak moc (teda doufám) nepodělala test z fyziky (možná, že by se to každotýdenní dvouhodinový doučko začalo projevovat?), tak to bude snad nejhůř trojka. Zejtra píšem z biologie z Eukaryotický buňky, což se mi vážně absolutně nechce učit (mimochodem sme se to dozvěděli neska, že to píšem zítra) a v pátek písemka z dějáku na Peloponéskou válku a část Říma, kterej je tak nehorázně nudnej, že bych se z toho mohla přinejmenším zbláznit.
Taky mě v poslední době děsně stresujou myšlenky, protože přemejšlím nad věcma, který se daj těžko představit, protože naše psychika na to prostě nemá, a stává se mi, že kvůli tomu sebou v noci škubu a brečim, protože mě to šíleně deptá. Asi si budu muset s někým chytřejším o tom popovídat, s někým, kdo mě aspoň trochu uklidní......

Jen proto, že jsem nevěděla, co sem napsat, tak jsem si jen tak pro srandu...

21. února 2010 v 20:12 | Anika |  ►Den ode dne
..vyplnila řetězák.

Kdybych byla....

ovoce, byla bych... brusinka, protože je dobrá na močový cesty :D
barva, byla bych... modrá, protože modrá je dobrá
zvíře, byla bych... papoušek, protože bych se mohla naučit mluvit a navíc bych uměla lítat
domácí spotřebič, byla bych... lednička, protože v ní je jídlo a jídlo je základ
kniha, byla bych... s otevřeným koncem, aby si každej mohl domyslet, co chce
oblečení, byla bych... barevný punčocháče
šperk, byla bych... kouzelnej Arabelin prsten, kterej by splnil každý přání
věc, byla bych... nástěnka
auto, byla bych... brouk, protože se mi prostě líbí

ajem sou mač hepy....

17. února 2010 v 16:18 | Anika |  ►Den ode dne
Z lyžáku jsem se vrátila živá a zdravá, dokonce sem se naučila i dobře lyžovat, což považuju za velký úspěch. Sice nás tam provázela střevní viróza a taky příznaky černýho kašle, ale (teda aspoň já) sem docela zdravá, ale o některých lidech ze třídy se to říct nedá. Lyžák byl ale opravdu super.
Teď před chvílí sem přijela ze Slavkova, kde proběhlo okresní kolo národní soutěže v komorní hře na housle-hrály sme tam s Anežkou a dokonce sme obdržely první místo s postupem, takže postupujem do krajskýho kola.
Momentálně nedokážu popsat svoje pocity...možná jen, že sem nehorázně šťastná a to nejen kvůli tomu, že nás pochválil profesor z JAMU a dostaly sme 23,5 bodů z 25ti (což je na soutěže vážně hodně dobrý), že taťkova kolegyně z práce, která je spisovatelka, mi pochválila moje básničky, že sem vyhrála Brněnský kolo v poezii, kam sem svou tvorbu posílala a možná jen proto, že se na mě zase po nějakým čase usmálo štěstí...
Olympiáda je v plným proudu a hrozně mě baví ji sledovat. Až na ten rozdíl devíti hodin. To člověk přijde domů ve tři a chce se dívat, jenže oni tam zrovna maj půlnoc, takže se nevysílá nic...
Taky je mi furt na nic z toho, že ten sáňkař umřel...zas je na světě o jednoho mladýho talentovanýho kluka míň...ale co se s tím dá dělat? Život je boj....
...a já jdu teďka omrknout všechny blogaře, protože jsem na ně vůbec neměla čas...

Já jsem já, protože já JSEM já. Ty jsi ty, protože ty JSI ty. Ale jestliže já jsem já, protože ty jsi ty a ty jsi ty, protože já jsem já, tak potom já nejsem já a ty nejsi ty.

5. února 2010 v 10:31 | Anika |  ►Den ode dne
ólalááá...
Jsem doma, zase se flákám.
Dneska odpoledne je ta soutěž, kde hrajem s A.. Je to v Rousínově a jsme jediný, co tam hrajou. Ani tam nebudou lidi, bude tam možná tak porota složená z učitelů na zušce a je jasný, že nás pustí dál, protože když jsme jediný, tak nás prostě pustit musí, aby si mohli říct, jo, NAŠE duo (i když cvičíme výhradně v Kuřimi a v Brně) postoupilo do dalšího kola.
Protože bych nemohla necvičit týden na housle, beru si je na lyžák. Děti, to bude paráda! Nemusím chodit na večerní programy a místo toho se můžu zavřít do pokoje a hrát a hrát...Na hory jsem chtěla jet jen kvůli lyžování a s tím, že mám z večerních programů děsnej stres (takový ty "supr" hry holka kluk dělaj nevím co), protože je vopravdu nesnáším, a tak jsem šíleně šťastná, že to naši s profesorama domluvili a můžu si ty housle vzít. I K. si bere kytaru, tak budeme cvičit spolu...no a pak po cvičení pudem dolů za ostatníma na diskotéku (esi se to tak dá nazvat:D) a bude to prostě značka ideál...těším se a až příšerným stylem. Sice věcí budu mít až nad hlavu, ale co. Jedna velká kabela, batoh, housle, lyžáky, lyže. A tak co, budu ty věci nosit na šestkrát, ale to přece vůbec nevadí.
Ve středu večer jsme byli s lidma ze školy na Kumštu v městským divadle v Brně a bylo to vážně úžasný. Nebudu psat, o čem to bylo, protože sama jsem to doma vysvětlovala asi půl hodiny, takže to nemá smysl. Ale hráli tam jen tři chlapi, Erik Pardus, Viktor nevimjakýmápříjmení a Lukáš Hejlík, kterej byl mimochodem skvělej, možná ho znáte z Ošklivky Katky (kterou jsem teda vůbec nesledovala), ale v divadle hraje taky a hraje bezvadně.
Toť vše. Už se tak nějak pomalu, ale jistě, začínám balit na ten lyžák a přemýšlím, že se mi to nikam nevlízá, asi něco budu muset narvat do futrálu na housle :D Nojo, když balíte takový kraviny jako sukně, punčocháče, laky na nehty, atd. tak se není čemu divit :D
Ach...to bude báječný. Týden s těma, který mám ráda, týden s houslama a kytarou, týden s lyžováním a s držkopádama, týden s diskotékama, s porušováním večerky, s unavenejma pohledama po ránu, s bláznivejma fotkama, se smíchem, s loučením, s absťákem po E., E., T., O...(ty iniciály si přeberte sami, ale napovím, že to sou lidi ze sboru:D) a a a a a a...už ani nevím.
Tak se tu mějte moc krásně...(sakra, se loučim, jak dybych tu nebyla půl roku:D).
Tož nazdáááár...:))))

Esi se dožiju sobotního rána, tak jsem vážně dobrá....

3. února 2010 v 14:36 | Anika |  ►Den ode dne
Nestíhám. Vůbec.
V pondělí jsem jela skoro nonstop, ráno škola, pak jsem se stavila na hodinu domů a pak jela do Brna na zkoušku, vrátím se v osm večer.
V úterý jsme jely s K. a prof. Bílou na soutěž do Brna, kde jsme nijak neuspěly, docela nás to zklamalo, protože jsme myslely, že se to docela líbilo...ale porota byla tak hrozně neobjektivní, že to prostě nemělo cenu. A pak nám ta baba řekla, že jsme to prej nehrály vášnivě, jen jako mladý slečny (možná proto, že JSME mladý slečny?!) a prej kolik jsme viděly latinskoamerických filmů a esi sme tancovaly tango. Jasně, všici ste nejchytřejší. Jo, docela nám tohle všecko podrazilo nohy. Ale v červnu je akademie, kde to budem hrát mezi svýma, takže to snad bude lepší.
Dneska jsem totálně podělala písemku z fyziky, protože jsem se učila na jinou látku. Proč ne.
Taky jedu na čtvrtou do zušky a odtamaď do Brna do divadla, vrátím se beztak tak v devět, no prostě úžasný.
Ve čtvrtek jedu odpoledne opět do zušky, doma budu s trochou štěstí v šest, v pátek je možná školní kolo soutěže souborů, kde budem hrát ty naše dua s A. (kvůli kterým furt jen chodím do zušky) a v sobotu odjíždím na hory, kde budu týden a pak zas do nás budou hučet a chytat co nejvíc známek, no a pak poslední únorový den odjedu na hory se sborem, na který se tak děsně těším, že mám pocit, že se toho snad ani nedožiju...
Samá zuška, samý uvolnění ze školy o hodiny dřív, samej stres a samý...všecko. Já už fakt nemůůůžu....