Zase tak jednou po dlouhý době...

6. dubna 2010 v 13:50 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
STÍN

Kam zmizel
ten kousek
poslední
a jediné
naděje,
že někde u světla
snad
na mě čekáš?
(a třeba už taky ne)
Jedinou pravdu
nezměníš.
Bez tebe
jsem totiž jak
ryba bez vody.
Jak kousek ničeho
nikde.
A ještě samotná.
Snad bych si měla
obout svý
toulavý boty
a začít hledat
ve tmě znovu
tebe,
svůj ztracený stín...

Věnováno Oddiemu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 O-H ... net- friend O-H ... net- friend | Web | 6. dubna 2010 v 15:07 | Reagovat

já už nevím, jakým slovem to vyjádřit :), prostě se mi to líbí :);)

2 O-H ... net- friend O-H ... net- friend | Web | 6. dubna 2010 v 15:23 | Reagovat

to teda, já se přidávám do skupin, jen když mě fakt zaujme a má něco do sebe :) ... taky mě štve to hrozný nesoukromí, jak ti hned oznamujou, kdo komu komentoval fotku, a tak ...

3 zescA zescA | Web | 6. dubna 2010 v 18:44 | Reagovat

Jakobys popisovala mně a můj momentální stav. Ach ti muži... Co víc říct, báseň to je krásná, ale nebaví mě něco takovýho zažívat. To ale asi nikoho, každej by radši ležel v něčí náruči než pátral po tom něčím stínu, který zdrhá pryč.

4 Oddie Oddie | 7. dubna 2010 v 16:42 | Reagovat

Da se toto dilo povazovat za preromanticke? Do skoly se mi jiz zadna jina basen ucit nechce;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama