Květen 2010

Celý dny dělá jen "ááááchjo" a u toho se usmívá....

30. května 2010 v 20:05 | Anika |  ►Den ode dne
Kolem se toho děje tolik, že se až divím, že nenacházím inspiraci pro nějakou básničku. Už mě to začíná deptat. Nějak není čas ani nápad na psaní a docela mě to mrzí, protože mám vážně vobrovskou chuť něco vobrovskýho napsat.
Nadcházející tejden bude asi trochu v šípku, pač píšeme z tolika různých předmětů, že to snad ani néni možný. Ale co. Je to jeden debilní týden. Pak budem nacvičovat na akademii a potom už bude vlastně konec. Je to divný. Konec kvinty. Pak sexta..pak septima..pak oktáva...a pak budu z gymplu pryč...všecko je to jakoby strašně daleko a přitom blízko. Ale nejvíc mi vyhovujou ty neustále pžibližující se prázdniny. Halalííí.
Na to, že mě zítra nejspíš vyzkouší ze zemplu, češtiny a budu psát z matiky a dějepisu, tak mám docela dobrou náladu. A pudu se dívat na Máj. Zajímá mě, co je to zač. Pak usnu nad otevřenýma římskýma dějinama a budu mít supr pocit, že sem zas nic neudělala :D.
Ale vlastně jo. Mám důvod se radovat. A to jen kvůli jediný větě. Kvůli jedný pitomý větě o osmi slovech, který sou ještě špatně gramaticky napsaný. A i tak je to důvod k radosti! Jsem asi šíleně šílená....ale přitom šíleně šťastná vlastně kvůli ničemu, když by se to mělo srovnat s něčím velkolepým, ale pro mě je to prostě ta nejhezčí a nejlepší a nejnadějnější věta. Začátek novýho přátelství? Prosím! ACH...:)

Kam jsme se to poděli....

27. května 2010 v 19:06 | Anika |  ►Den ode dne
...a co z toho, že o mně tvrdí, že su silná osobnost. Nejsem. Jakmile je nějaká přeháňka, vypnu sama v sobě a nechci nic dělat. Nechci se snažit a dávat všecko dohromady. Pokud to není jó důležitý. A proto mi je všecko jedno. Ať mi dá z biologie trojku, když ji to udělá radost. Ať mi dá z fyziky čtverku, když si myslí, že to jinak nejde. Ať mě vyhodí ze školy za extravaganci, až si pořídím dredy. Ať si každej myslí, co chce. Ať na mě všici zapomenou. Stejně je jeden život jen jakejsi zlomek vůči celýmu vesmíru.
...co se mi zas stalo, že se mi v šedivej podvečer, kdy su sama doma, honí hlavou debilní myšlenky? Možná to všecko kolem. To šedivo.
...a mě to brzo přejde, uvidíte. Stane se zas nějaká fajn událost a karta se obrátí. Bude mi zas dobře. Škoda jen, že si budu muset ještě chvilku potrpět nad sebou samou. Ale pak bude klid. Nesnáším tyhle pitomý dny.

...poletíme?

25. května 2010 v 14:47 | Anika |  ►Den ode dne
Momentálně svítí slunko. Možná se zas konečně rozhodlo usmát. Asi před hodinou byl šílenej slejvák, kterej trval asi tak 10 minut. Šikovnej. Zvládl to rychle.
Ve škole se nic extra neděje, protože sou maturity. Takže míváme jen čtyři hodiny. Ale to samozřejmě neznamená, že bysme z něčeho nepsali.
Nějak se mi nic nechce. Ale to není novinka. Možná, že pořád žiju s hlavou v oblacích díky guitarreandu a nejraději bych, abych kvůli tomu úspěchu nemusela dělat nic :D. Dost sobecký. Ale nemyslete si. Zase až tak moc se mi sebevědomí nezvedlo.
Poslouchám Jablkoň a Poletíme. Jsou to takový supr alternativní skupiny. Zařadila bych mezi ně i Hm... a Veselou zubatou. Takový ty styly jakože smíchanej folk s punkem, jazzem, rockem a podobně. Vážně stojí za to. Ale kdo si k nim nenajde vztah už po první písničce, tak si ho nenajde nikdy.
Rozloučila bych se s váma s básničkou od Jiřího Žáčka. Ať taky máte vo čem přemejšlet....:)

"Minula doba romancí. Co s nimi?
Romány života už nikdo nežije.
Nanejvýš románky - buď porno nebo krimi.
A ještě k tomu kopie.

Jsme všichni stejní, jedni jako druzí.
Typizovaní. Model k přežití.
Perfektní mozky. Věcní, bez iluzí.
A je nám z toho na blití."


blm blm blm blm :))))

23. května 2010 v 14:46 | Anika |  ►Den ode dne
Lálálálálááááááááááá........
Co že se to dělo v pátek? Stres, deset minut, který byly nejdůležitější za celej rok, napětí, doufání, stres, stres, stres....euforie, radost, slzy, dojetí....
MY JSME VYHRÁLY PRVNÍ MÍSTO NA CELOSTÁTNÍ SOUTĚŽI HRADECKÉ GUITARREANDO 2010!!
Yahooooooooo.......
Mám radost jako nikdy..
To sem za celej život nezažila..
A nejlepší kytarista z ČR nás chce na festival o prázdninách, kam se sjíždí ti nejlepší kytaristi z celýho světa. Bude tam koncert všech těhdle lidí, co něčeho dosáhli. No a co na tom, že jsem houslistka. Jsem součástí našeho dokonalýho Descansa. Duo kytara a housle. Teď můžeme říct, že jsme vážně nejlepší. Nejlepší z republiky.
Laureáti jsme nebyly. Ale úplně celkově suma sumárum ze všech 25 souborů jsme skončily druhý.
A vyhrály jsme kytaru :D. Dohromady všecky ty ceny, co jsme obdržely (spolu s kytarou) stály kolem osmi, devíti tisíc. Ale stejně si nejvíce ceníme toho diplomu. Obyčejnej kus papíru? Pro nás neobyčejnej. Je tam totiž napsaný i to "Duo Descanso". Název, pod kterým si lze představit dvě obyčejný holky s hudebním talentem. Duo, který pátkem počínaje začíná kariéru. Duo, který jen tak neskončí....

Siluety

19. května 2010 v 13:23 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Na lavičce v parku
seděly dvě siluety
a jejich oči
plné beznaděje
jen těkaly do prázdna.
Mlčely,
protože v takových chvílích
je to slušností.
Ba dokonce
nutností.
Chtěla jsem za nimi přijít
a taky jen tak pro nic
mlčet,
ale nevěděla jsem,
jak by na mě zareagovaly
ony stíny
věčně opuštěných lásek...

Everyone is everyone...

18. května 2010 v 15:28 | Anika |  ►Hudební kout
Jestli se chcete pořádně zamyslet nad životem a na konci si bez studu trochu pobrečet, tenhle film je to, co hledáte....


Just sing...!

17. května 2010 v 14:11 | Anika |  ►Den ode dne
I když je naživo, je to snad nejlepší verze na youtube, protože nikoho ještě nenapadlo natočit klip nebo tak něco. Ale tuhle písničku prostě miluju. Díky za to Elis, která mě na ni přivedla.
Venku je strašně smutno a je mi to líto. Líto všech těch lidí, kteří žijou v nepředstavitelným strachu, že jim voda vezme střechu nad hlavou, protože hladiny moravskejch řek minutu po minutě stoupaj a stoupaj. Tohle že má být krásnej květen? Stačí se jen podívat z okna a slova jsou zbytečná...
O víkendu jsem byla u K. a bylo to moc fajn. Sešly jsme se hlavně kvůli tomu, abysme mohly cvičit na soutěž, která bude příští tejden, tak sme prostě potřebovaly máknout. A myslím, že se to docela podařilo-za dva dny jsme nahrály 4 a půl hodiny. Vím, že to není zas až tak moc, ale i tak už mám prsty totálně zmozolovatěný a hrát přes bolest by pak stejně nemělo cenu.
A je to tu zase. Opět začínám přemejšlet, jestli má cenu se vykecávat takhle do světa. Říkám si, že kdyby to někoho nezajímalo, tak to prostě vypne a nechodím sem, nebo mi naopak děsně hrdinsky napíše - máš to tu hnusnýýý, běž se zakopat - a samozřejmě nenapíše svoji URL adresu. Proč ne.
Ale na druhou stranu, je tady pár lidí, se kterýma bych jinak nebyla v kontaktu, ale pořád je to jen takovej ten internetovej svět. Asi si nedokážu představit, že bych to tady měla všecko zahodit, smazat a zkusit zapomenout-ale přece se nic hroznýho nestalo, abych z toho musela bejt špatná.
A taky sem si potvrdila to, čeho chci v životě dosáhnout. Došlo mi to taky díky P. Začala jsem si totiž nějak plánovat život a P. mý plány vždycky vyslechl a podpořil mě v nich. Nejde jen o to, že mě třeba možná někdy potká štěstí nebo spolíhat na to-však ono to nějak dopadne. Vždyť nejde se spolíhat na náhodu. Věřím ve vyšší vedení, ale stejně. Pokud pro to, co chce, člověk nic neudělá, přece se mu to nemůže splnit. Holt začnu u relativně jednoduchýho přání, jako jsou dredy a na který si už podstivě šetřím, a třeba to někdy skončí navštívením NZ, dětmi Patrikem a Editou a ježděním v broukovi. P. má pravdu. "Přání se neplní, když si je málo přeješ.."
...
Člověk by nikdy neřek, jak může bejt kiwová čokoláda z NZ tak dobrá. Děkuju ti, P.

Rudá budou naše líce, práce bude čím dál více!!!

14. května 2010 v 19:03 | Anika |  ►Den ode dne
A tak máme za sebou majáles. Ač se tomu divím, tak sme to vážně docela dobře zvládli. Naše vystoupení se prej dost líbilo. Tak mám radost :) Naše třída šla za osmdesátý léta a ten zbytek byli cirkusáci, dvoji kovbojové, večerníčci, módní přehlídka, hipísáci, hawai, šílenci, jacksoni, doktoři, mafiáni, orient, školkáčci, olympijský hry...Mrzí mě, že to je jednou za 5 let a že zrovna nás to potkalo tak, že už další majáles nechytnem. Bylo to vážně super. Sice nám moc nepřálo počasí, ráno pršelo, takže sme se museli přesunout do haly, ale i tak...nejlepší společná gymplácká akce, co kdy byla. A když 400 lidí v různejch kostýmech pochoduje po uzavřený ulici a všici kolemjdoucí se zastavují a dívaj, děcka řvou GYMPL TIŠNOV, GYMPL TIŠNOV!!!, máte dojem, že vás vopravdu něco spojuje. Taky sem si uvědomila takovou věc...takovou strašně divnou a vlastně bezvýznamnou, ale mně se vážně bude po těch maturantech stejskat. Některý ani neznám jménem. Jen podle vidění. Ale furt to sou prostě ti, který potkávám a který mi tam přijdou nějakým způsobem důležití. Mám je ráda, i když je některý absolutně neznám....A až odejde letošní septima, to taky bude něco. Vůbec si to nedokážu představit.
Písnička od Amandy Palmer-Have to drive, je vážně úžasná. Taková...že se mi přesně hodí do týhle sentimentální a nostalgický nálady. Najděte si ju. Stojí za to.

...we adore Thee!

12. května 2010 v 17:32 | Anika |  ►Hudební kout
Líbí se mi, jak sou každej jinej, každej má jinej styl a přitom dali dohromady tak dokonalou písničku. A nejde se nepozastavit nad čtyřhlasou částí začínající 3:30. Enjoy it.




[Lauryn Hill]
Joyful, Joyful
Lord, we adore Thee
God of glory
Lord of love
Hearts unfold like flowers before Thee
Hail Thee as the sun above
Melt the clouds of sin and sadness
Drive the dark of doubt away
Giver of immortal gladness
Fill us with the light
Fill us with the light
Oh, fill us with the light of day......

Tralalí, tralalá

12. května 2010 v 17:12 | Anika |  ►Den ode dne
Ať si kdo chce co chce říká, mně se ten film Sestra v akci 2 prostě líbil. Ty písničky sou dokonalý. Ty čtyřhlasy, jejich proplítání, ta čistota a všecko. Hodně lidí tvrdí, že to byla blbost. Ale zamysleli se někdy aspoň nad obsahem těch písniček? Nejkrásnějc zpívala Lauryn Hill. Když sem ten film poprvé viděla, chtěla sem se dostat do takový hudební třídy a tak krásně zpívat. A taky bejt černoška s copánkama. To byl můj největší sen.
Možná sem si k těm písničkám získala vztah i kvůli tomu, že sme je poslouchali hodně dlouho v autě, dyž sme jeli z toho českýho švýcarska a mně se znova děsně zalíbily. Michael Jackson a Sister Act 2, to byla náplň tolika hodin zpívání na dálnici.
Venku rozkvetly šeříky a mě to mrzí. Mrzí mě to, že sem se na ně celej rok těšila a teď, když je vidim, tak si k nim ani nejdu čmuchnout, protože...ani nevím proč. Nemám čas, náladu, nic. Začínám mít pocit, že sem vyrostla z těch dětskejch radostí nebo co. Asi bych chtěla zažít takovou tu svobodu, jak je vidět v reklamách na vložky Naturella, kde nějaká dvacítka běhá v bílejch šatičkách a vypadá strašně šťastně. (Pochybuju však, že týhle nirvany při krámech někdy dosáhnu.)
V posledních dnech mi bylo na nic. Ale nemá cenu říkat proč. Asi sem dost vztahovačná, ale myslím si, že někomu, kdo by se dozvěděl něco takovýho jako já, by taky nebylo do smíchu. Třeba bude brzo zas dobře. Jo. Bude dobře.
Přeju vám "happier day than was mine..."

Točitý schody (inspired by T.)

10. května 2010 v 13:50 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Volám tvé jméno,
ale zpět se mi vrací
jen ozvěna
vykřičených lásek.
Proč mi jen
dochází slova,
když přes tlukot
svýho srdce
nerozumím tvým
nadějím?
Asi bych měla utéct
bez rozloučení
a až budu stát
před vchodem
na nekoněčně dlouhý
točitý schody,
možná si na mě vzpomeneš.
Ale pak se ti
stejně ztratím
v labyrintu
tvýho života.
Navěky.

(Věnuju ji T., protože to je ten první, který si ji přečetl.)

Nic zvláštního se nestalo, pršelo a pak přestalo....

10. května 2010 v 13:44 | Anika |  ►Den ode dne
Je to divný, ale zas je všecko pryč. Skvělí lidi, veškerá sranda a že jí bylo dost. Jestli se tu objeví příslušníci výletu do czech suiss, určitě si vzpomenou na sosání mirindy v pražským FCKčku, na dobrodružnou cestu na hřbitov (o půlnoci) a do kyjEva mezi stromy s ostrýma loktama, na písničky od jacksona, co duněly autem, na skály ve tvaru cikánskýho a švédskýho tábora (který vůbec nikdo nepoznal), na bulvární plátky jménem Dýmovnice, na film Hangover (kterej byl mimochodem dost "kůl") a na všecky krásný zážitky, který sme během těch čtyř dnů zažili. Když si vzpomenu zpětně, nejraději bych si za některý věci naliskala, jako například, když se mi nechtělo jít do kopca na vyhlídky, pač mě strašně bolely nohy a byla sem unavená, a tak sem byla na všecky protivná a naštvaná. Jenže ono to jinak nešlo.
Z výletu sme měli přijet domů ve čtyři odpoledne. Dojeli sme o půlnoci. Ólrajt.
Taky sem tam napsala novou básničku a to díky inspiraci T., kterej mi poradil, ať píšu o točitejch schodech. Myslím, že sem si za ten výlet uvědomila a urovnala pár věcí, který mi byly do té doby tajemstvím. Škoda jen, že některý z nich sem musela odnýst s půlnočním třicetiminutovým pláčem.
Děkuju vám za vaše komentáře k té povídce Poslední dopis, moc mě to potěšilo.
A teď se jdu učit literaturu, zeměpis, chemii, zahrát na housle, najest se, stáhnout fotky do pc, dat je na fejsbuk a....možná se mi moje myšlenky, který se na nic z toho stejně nebudou soustředit, urovnaj trochu zpátky a zase se zasměju. Už mám té věčné soli na tváři dost. Hastala vista. 

Poslední dopis

3. května 2010 v 14:04 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Drahý Patriku,
není lehké vyjádřit všechno v jednom dopise a ty to sám dobře víš, protože si nepíšeme poprvé. Čím jen tento dopis začít...
Chtěla jsem ti poděkovat, že jsi zařídil ten výlet s ostatníma, který bude za tři týdny. Jsi moc ochotný a velký dík patří i tvým rodičům, že nechají spát partu lidí v jejich chatě. Jak se ta vesnice přesně jmenuje? A je to blízko do nějakého města?
Taky se tě chci na něco zeptat. Pamatuješ si, jak jsme se šli tenkrát po oslavě narozenin tvého otce projít k rozhledně a koukali na město? Padaly hvězdy a já jsem si přála jednu věc. Nechtěla jsem ti říct, jaká to byla. A bojím se ti to říct i teď, ale myslím, že nemám na vybranou..

Hey, dude, where's my car...?

2. května 2010 v 15:37 | Anika |  ►Den ode dne
Protože mám dobrou náladu a chtěla sem vám to říct :)
Protože venku je divný počasí, ale včera sem zasadila hrášek.
Protože mám skoro jistý svezení v broukovi (áááá a ještě jednou ááááá!!!).
Protože zejtra musím jít do školy a štve mě to, protože těch několik dní doma mi vážně vyhovovalo.
Protože ve čtvrtek odjíždíme do českýho švýcarska a já se strašně těším.
Protože mě fejsbuk už nebaví.
Protože mi konečně jede zoo tycoon i bez CD, díky bráchovi.
Protože mám chuť na něco dobrýho, sladkýho.
Protože nechápu, jak někdo nemůže nejíst čokoládu.
Protože sem si vzpomněla na hodně událostí mýho dosavadního života a říkám si, že nejsem až tak blbá jak si myslím.
Protože sem si zamilovala M*A*S*H, ačkoli jede už strašně moc dlouho, ale Alan Alda a Mike Farrell sou prostě skvělí.
Protože mi známej poslal odkaz na ojetý brouky a je jich tam asi 858.
Protože ty dredy, mp4ku a zelený conversky sou už vysněný a ne jen v mý hlavě.
Protože sem nevěděla, o čem napsat článek, a tak sem každou větu začala slovem "protože".

Protože 6900 euro není zas až tak moc :D

Bylo ráno. První Máj.

1. května 2010 v 11:03 | Anika |  ►Den ode dne
Venku krásně pršelo, takovej prvomájovej deštík vůbec není k zahození. Teďka už se konečně začalo probouzet slunko, tak mám radost. Kvůli tomu, že dneska pršelo a já jsem neměla vhodný oblečení do deště, tak jsem nešla do sboru, což mě trochu mrzí, ale zase jsem jeden den s našima a tak.
Od prvního mája raději nic nečekám. Co by taky. Žádnou lásku nemám, takže to je ideální důvod, proč hodlám dneska uschnout :D Ale nemyslete si, že to beru nějak vážně..
Včera se pálily čarodějnice (kupodivu), ale i tak sem se toho nezúčastnila, i když by nějaká akce asi byla, ale mně se nechtělo, navíc ešče nejsem úplně ve svý kůži. Pro mnoho známých a spolužáků sou stejně čarodky jen další důvod pro to, aby se mohli vožrat. A tohle já vážně nepotřebuju.
Místo toho sem celej včerejšek stahovala zoo tycon, abych se pak mohla po instalaci dozvědět, že na to potřebuju CDčko, takže veškerá snaha přišla vniveč.
Konec dobrý, všecko dobré.
Včerejšek nebyl zas až tak zlej. Byl za námi další den. Den, kdy jsem nedosáhla absolutně ničeho. Další vydařený den.
PS: Miluju Garfielda. A dám vám sem jeden krásnej strip:
no není k uňuchňání? :))))