Červen 2010

laj la laj

26. června 2010 v 15:13 | Anika |  ►Den ode dne
Nebyla jsem tu dlouho, ale teď nemám moc času, tak pro dnešek snad jen v krátkých bodech, protože zítra odjíždím na vodu, i když to vypadalo, že 100%ně nepojedu, nakonec se to povedlo...
....a to i díky těm nejlepším kamarádům, kteří se nespokojili s tím, že by si povzdechli "achjo, to je škoda, ale nic se neděje" a doslova demonstrovali před barákem (pořád nechápu, kde se to v nich vzalo :D) a já nakonec jedu...miluju je, všecky...snad bych ani nečekala, že by pro mě udělali takovou věc a že tak moc o mě stojí...to sou prostě opravdoví přátelé
....známky sou konečně uzavřený, k mýmu překvapení mi dal z fyziky trojku (stokrát hurá!) a z angličtiny i přes průměr 1.83 jedničku (tisíckrát hurá!). Takže pět dvojek a jedna trojka. Jsem spokojená :)
....slavím týden a jeden den bez fejsbuku a jsem hrdá, že sem to vydržela tak dlouho :D
....už se mi podařilo (samozřejmě díky ostatním lidem, ať už pili nebo hledali v kontejnerech) nasbírat 80 bodů z Dobrejch vod, takže pošlem vyplněnou kartu a snad nám Kuky opravdu dorazí.
....budu asi 14 dní mimo domov, takže tu nic novýho neobjevíte. Přeju vám všem nejkrásnější prázdniny, však si je po tomhle roce všichni zaručeně zasloužíme! ;)
....a dál už nevím. Prostě "tři tečky" (i když mám dojem, že tomuhle bude rozumět jen jeden člověk :D)
...

....she became a brunette :)

20. června 2010 v 15:42 | Anika |  ►Den ode dne
Ták. Vyměnila jsem fejsbuk za tempery. Aneb v pátek ráno sem to zlo zrušila (nebo zamrazila) a místo toho začala kreslit a malovat. Moc mě to baví. Zatím sem zkoušela vodovkama (s těma, co sem našla ještě ze základky a nižšího gymplu:D) a normálně tužkou, ale dostala sem temperky a papíry A3 a A2, tak se o prázdninách do toho pořádně vobuju :) A taky budu mít možná malířskej stojan ze zušky. Jahů!
Dneska sem přijela do maršova a budu tu celej tejden, protože prarodiče odjeli do tater a naši tím pádem museli jet do maršova. A protože bych nechtěla bejt v tišnově sama, tak sem přijela taky.
Včéra sem si na hlavu (nebo spíš mi maminka:D) napatlala hnědou hennu a tak už ty mý vlasy nejsou "špinavě blonďatý", ale hnědý. Mám ze sebe radost :D
A vůbec. Co to tu zas plácám. Jdu hrát zoo tycoon a dávat pozor, jak hraje zéland s itálií. Pač mám informovat P.. Mějte se :)

vzpomínky na minulý rok, na minulý měsíc, na minulý týden....

17. června 2010 v 12:23 | Anika |  ►Svět ve fotografiích
Zajímavý. Jak je možný, že se všecky obrázky, který sem tady nahrála, ztratily?...nu což. Dávám sem ty nejnovější a ty, kterejch si nejvíc vážím, no a ty starý, který se nezobrazovaly sem už vymazala, takže to tu budu muset asi trochu obnovit :)

a

Nejvíce lásku potřebujem ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže....

17. června 2010 v 10:33 | Anika |  ►Den ode dne
Možná, že už jim začínám závidět nebo co. Třeba to taky znáte. Na škole je prostě pár vytipovanejch holek, který se furt fotí na fejsbuk, nejvíc fotek, co tam mají, jsou vlastně ony samy a teď se jen podívat na ty komentáře pod tím. "Vrrrr, jůůůů, seš fakt kočka, hmm, nádherná, nemám slov, dokonalost!!!" Samozřejmě to sou komentáře od kluků, co asi nedělaj nic jinýho a jen se dvoří deseti holkám, co se nafocujou málem nahý. Zajímavý, že si ty fotky dycky prohlížím, když mi je na nic a pak je mi na nic ještě dvakrát tolik. Proboha, co na těch holkách všichni vidí? Dyť nejsou o nic hezčí než všechny ostatní. Jenže kdyby se nanamalovaly, nevstávaly o hodinu dřív kvůli vyžehlení vlasů a nefotily se s našpulenou držkou a polonahý na fejsbuk, tak si jich nikdo nevšimne.
Tak. Ač se to nezdá, takovýhle vykecání mi vždycky zvedne ego :D Ne..sama o sobě vím, že nejsem žádná nádhera, spíš se držím vzadu (co se týče takovýho vyzývavýho focení) a možná mi je jedno, že se tamty líbí všem. Protože když se pak člověk podívá, co je to vlastně za kluky, zjistí, že to sou stejně samý děvkaři a kdesi cosi. Ach.
V pondělí a v úterý jsme byli na tom školním výletě, kterej byl docela fajn. Sice začal tím, že sme dojeli do Brna a tam čekali hodinu a půl na spožděnej rychlík do Olomouce, ale nějak extra nás to nerozhodilo. Pak sme se ve vlaku rozdělili na pět skupin, na hlavním nádraží dostali obálky s úkolama a potom sme měli sraz v lanovým centru. Naša skupinka tam dorazila sice druhá a asi o 15 minut pozděj, ale za to sme měli splněný všecky úkoly a tu hru sme vyhráli. (A dostali sme tribitku.)
V lanovým centru to bylo prima, ale byli sme tam asi o třičtvrtě hodiny míň než sme měli, protože sme to prostě nestihli. Nejvíc ze všeho mě bavilo jištění ostatních a v pěti metrové výšce sem se ocitla jen jednou a ještě na nejlehčí překážce, ale což :D Mně to stačilo.
Potom sme busem dojeli do radíkova, kde sme měli spát. Ještě před tím sme však dali hodně setů ve volejbale a hráli takový hry typu cukr káva limonáda čaj rum bum, kolo kolo mlýnský, rybičky rybičky lovte se, a tudíž sme zavzpomínali na mládí. Pak sme si ještě povídali vtipy s profesorkama, některý byli už dost sprostý a úchylný, ale nám to nevadilo, navíc poslouchat profesorky, jak říkaj takový nechuťárny, bylo víc než inspirující :D
Nakonec sme asi tak ve dvanáct zalehli a další den nás čekal přesun na svatej kopeček do zoo. To zoo bylo absolutně úžasný! Já sem se tak nehorázně rozněžnila, že mě museli od těch opiček málem odtrhávat :D Vážně se mi tam hrozně moc líbilo a znovu sem si uvědomila, jak je to na zemi všecko dokonalý. Měli sme tam čas dvě a půl hodiny, takže sme s těma mýma šesti vyvolenejma, se kterýma sme obešli skoro celou zoo, zašli do (pravděpodobně) nejdražší restaurace, co tam byla a čtyři z nás si dali smaženej hermelín s brusinkama na grilovaným ananasu s hranolkama (což bylo prostě dokonalý) a tři kamarádky si dali jakejsi těstovinovej salát. Na talíři sme ještě měli oblohu, kde byl aj meloun, rajčata a všecko, ale ještě tam bylo takový zvláštní...něco...nikdo nedokázal identifikovat, co to je zač, jestli zelenina, ovoce, nebo slanina, chutnalo to jak křížale bez chuti a pak když se holky vrátily ze záchodu, tak konstatovaly, že prej tady tohohle je na záchodě plná miska :D nevadí....
Jinak do brna sme dojeli už bez spoždění, na nádru sme se pak různě rozdělili, někteří zůstali v brně, jiní pokračovali do tišnova a já sem byla z těch, co museli zůstat v brně kvůli tomu, že sem ještě jela do rousínova na koncert, kde sem hrála s A., ale i to bylo fajn, a pak sem celá vyčerpaná přijela o půl desátý domů, včera ani dneska sem nebyla ve škole. Jen dneska sem si udělala exkurzi na ORL a asi před hodinou sem se vrátila. Vlastně sem se ani nedozvěděla, co mi je, snad jen, že mám hodně ucpanej nos a nateklej krk, dala mě recept na nějaký prášky a ani nevím, jestli mám jít zejtra do školy, nebo co a jak.
M. nám slíbil, že ještě napíše, jestli bude v nemocnici aj v úterý, ale nenapsal, jen ještě v neděli, že už možná v pondělí půjde domů, ale nešel, byl tam i v úterý a vrátil se až včera, tak nevím, proč nám to nenapsal, protože sme měli naplánovanou cestu za ním, ale protože sme nevěděli, jestli náhodou není už doma, tak sme za ním nešli a on tam ještě byl. Ale co naděláme. A to je taky druhá věc, že nechápu, proč mě to tak trápí, že sme tam za ním nestihli zajet, když si pak pročítám všecky ty statusy a lidi, co mu píšou, že za ním byli a jak to bylo suprový a on, že jim strašně moc děkuje...říkám si, vždyť on by za mnou třeba taky nepřijel?...štve mě, že ho najednou prožívám víc než doposud a nechápu proč, jestli je to kvůli tomu, že jsem prej hodně citlivá (jak mi říkal jeden kamarád) a z toho mi zas vzešlo, že sem asi až přecitlivělá a teď nevím, jestli je to dobře. A děcka ze třídy za ním dneska po škole jdou, tak to zas bude radosti a já se ji nezúčastnim a mrzí mě to. Ale proč? Vždyť to nikdy nebyl nějakej obrooovskej kamarád...nojo, jenže furt je to M. a M. je prostě M...nevím co s tím mám dělat a doufám, že už bude brzo v pořádku a tudíž ho nebudu muset řešit. Nevím, nerozumím sobě, nerozumím ničemu.
A teďka už to raději skončím pač je to strašně dlouhej a nezáživnej článek a aplauduju těm, co se prokousali až sem. Aloha.

The show must go on!

13. června 2010 v 16:09 | Anika |  ►Den ode dne
Zajímavý týden to byl...docvičovali jsme akademii, párkrát sme ještě zanadávali (:D) a pak nastal ten páteční den. Vlastně, páteční osudový den.
Měli jsme vlastně generálku na sobotní představení, a tak páteční akademie náležela všem studentům z gymplu. Všecko šlo, jak mělo, asi sedmé nebo osmé číslo v první půlce bylo Libertango, který sme s K. docela zvládly a sklidily tak celkem velkej potlesk (pak nám ještě učitelé a kamarádi gratulovali :)) a pak byli akrobati. Vlastně to bylo o tom, že se odráželi od malý trampolíny a skákali přes takovou tu tlustou žíněnku, kterou drželi kulisáci, různý salta, kotrmelce, a tak. Celej tejden se nikomu nic nestalo, ale... Zrovna jsem odnášela noty a housle do šatny a potkala jsem M.. Držel se za hlavu a skuhral "zavolejte někoho..prosím...zavolejte..." Hned nám došlo, že to je v háji. Po akrobatech mělo bejt naše I'm gonna ride, ve kterým zpíval i M. To nám bylo hned jasný, že zpívat nebude. Ale hlavně, aby byl v pořádku. Děcka zavolali profesory, přišla naše třídní a ředitel, M. seděl na židli, pořád se držel za krk a hrozně ho to bolelo. Bylo to strašný ho vidět, toho kluka s pořád usměvavýma a šibalskýma očima, s nekonečným smyslem pro humor, jak se trápí a jak ho to bolí. A pak ho odvezla sanitka do dětský nemocnice. Zvládli jsme to, aj za něho. Ale už to nebylo ono. Celej zbytek akademie jsme zpívali a hráli jen pro něj, protože nám tam strašně chyběl. Říkali jsme, to bude v pohodě, udělaj mu rentgen, dají límec a pošlou ho domů. Ale opak byl pravdou. K večeru jsem psala K., jestli by mi na něj dala číslo, ale ona říkala, že na něj nemá, ale že ví víc. Má dva nebo tři zlomený obratle a měsíc musí ležet. Byla to hrozná podpásovka. A pak se ve mně začali míchat různý pocity. Achjo, akademie v háji. Nejraději bych tam nešla. Ale ne! Musím tam jít. On chce, abysme to zvládli i za něj! Ale má to vůbec cenu? Dyť bez něho to nebude. Ale jasně, že jo. Zajedeme za ním do nemocnice s celou třídou (je to můj spolužák) a uděláme mu radost, koupíme mu dárek a přijedeme ho potěšit. Takže jsem byla dokonale zmatená a nevěděla jsem, co dělat. Večer mi volala K., ale než jsem ji zavolala zpátky, musela jsem se vybrečet. Mamka se totiž ptala, co tomu M. je, jenže jakmile jsem o tom začala mluvit, hned mi vytryskly slzy z očí. Pak mi K. volala ještě jednou, tak jsme spolu povídali aspoň půl hodiny, bylo to o M., o akademii, o našem Libertangu a o tom všem, co se stalo.
Sobota - třídní donesla na akademii deník, kam jsme všichni mohli M. cokoli na povzbuzení napsat, a tak tam psali i profesoři, děcka ze třídy, děcka z celýho gymplu, kamarádi, ti, co ho znali dobře i míň, prostě hrozně moc lidí. Berem ten deník i na výlet (jedeme pondělí úterý do Olomouce) a tam se podepíšou ti, co to ještě nestihli. A domlouvalo se, že za ním v úterý po výletě zajedem. Jenže já mám hned po tom koncert. Takže jsme se domluvily s K., že za ním zajedem samy ve středu. Ale za ním má naplánovanou cestu už tolik lidí, že si myslím, že se tam s děckama z gymplu určitě potkáme :)
Říkala jsem si, jak to M. bude brát. Je to prostě na nic, aby se mu tohle stalo na prázdniny. Proč zrovna teď? I to říkal, když ještě seděl v šatně, než ho odvezla rychlá...
Nakonec jsem na něj číslo na mobil sehnala a napsala mu sms, že mi je to moc líto a že na něj myslím a doufám, že bude brzo v pořádku. Odpověděl mi skoro hned, že moc děkuje a ať si moc užijeme výlet. Ani pusu za to si neodpustil :) Udělalo mi to velkou radost. On to bere vážně dobře. Je to obrovskej bojovník. Už i psal na fejsbuku, že snad srůstá, že maj na oběd hnusný játra, že nevidí bouřku, že byl včera nejvíc potěšenej a za to usměvavý smajlíky. Je úžasnej a já ho obdivuju.
Ale stejně, největší úleva na tom všem byla v tom, že i přes to všecko, přes tak ošklivej dopad na hlavu odešel po svých. Může chodit, nemá poraněnou míchu, jen se mu musí zahojit ty obratle a pak to zas bude dobrý. Sice bude dlouho ležet a rehabilitovat, ale chodí! Není to nic trvalýho. Ale doktoři mu to stejně řekli. Řekli mu,že měl obrovský štěstí, že neochrnul...

Neuvěřitelně nádherná

10. června 2010 v 21:42 | Anika |  ►Hudební kout
Nedokážu pochopit ten systém světa, že skvělí talentovaní lidé umíraj tak brzy....




ZUZANA NAVAROVÁ - ANDĚLSKÁ

Bože, podej mi ještě ten kalich
To víno, co s nocí se měnívá na líh
Snad nad ránem na dně se dočtu,
že v kastlíku andělskou počtu mám

A že hoře se skutálí do jedné slzy.
Ta slza se vsákne a pak ji to mrzí
Že po prvním slunci se nadechne
a kometa zamíří nad Betlém

a prej že vymyslet název je to poslední?

10. června 2010 v 12:16 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Pod svíčkou tisíce světlušek
a za obzorem
Dlouhá cesta
pro nevidomého
hory a slunečnicové moře
Nad smutnou krajinou
rozpínáš křídla
tak raněná touhou létat
a ty pláčeš
že se bojíš
že nevidíš do minulosti
že neznáš lásku tu první a poslední
A dole peklo bez úniku
čekají na tebe
Protože někdo tu hru prohrát musel
...

"..meli bychom si udelat cedulku 'Na akademii nas nechteli' a zahrat to normalne na ulici"

9. června 2010 v 15:11 | Anika |  ►Den ode dne
Néé, už vážně nemám sílu na to, abych toho debila poslouchala. Jen slyším jeho hnusnej hlas a je mi na blití. Vopravdu.
Jo, mluvím o akademii. Vlastně o našem "hlavním vedoucí", který je neuvěřitelný kokot a kvůli němu se veškerá atmosféra sype. Je to hrozný. Nevím, jestli to do soboty můžem zvládnout.
Dneska ale byl vrchol všeho. Ten "hlavní vedoucí" nám vyhodil Piráty z Karibiku (hráli sme to jako instrumentálku polovina naši třídy-hudebkáři) a jedna profesorka se nás začala zastávat a trochu se s ním nepohodla a on ji normálně natvrdo, (svý kolegyni!!), řekl, že prej se s tím svým SLEPIČÍM MOZEČKEM do toho nemá motat! No tak je normální? Je to prostě jeho spolupracovnice, má nacvičený skvělý čísla se sborem a on ji to takhle řekne?!...nechcu tady bejt sprostá, přece jen sem může zavítat kdokoli, ale i tak...shodli jsme se, že pro něho to slovo, který by ho vystihovalo, prostě neexistuje, protože je ještě nikdo nevymyslel. On je prostě...TO!
Po jedné kamarádce chtěl, aby zazpívala sólo. Tak ona se to naučila a on věděl, že zpívá Time for us, tudíž anglickou písničku. A furt do ní hustil, jak se má u toho tvářit, jak se hejbat a podobný, tak ona to perfektně nacvičila a on ji to číslo pak vyhodil kvůli tomu, že prej je to anglicky!!??? Chápete to někdo??
Atmosféra je vážně čím dál tím horší, naše třídní brečela a myslím, že nebyla jediná, všici sou z toho otrávení a smutní, všechny to mrzí...a to jen kvůli němu! Sakra, to vážně není možný, co si myslí, že je?? Dyť je HOVNO a nikdy nic nedokázal!
Ale rozhodla jsem se, že to zkusím nějak překousnout a neřešit to. I když to nejde. Já ho prostě nedokážu snýst. Už i učitele ho málem poslali do...ale neposlali. Škoda.
No jestli tohle dobře dopadne ....

"Jeho poslední hrou bylo České nebe, do kterého pak sám odešel..."

7. června 2010 v 18:21 | Anika |  ►Den ode dne
Proč zrovna on...?
...musíme si začít zvykat na to, že tady nebudou věčně...
...je jim všem skoro přes osmdesát a už jsou prostě staří...
...ale jejich humor nezestárne nikdy...
...těch čtyřicet let spolupráce se setsakramentsky vyplatilo a já za to panu Smoljakovi a ostatním cimrmanologům hrozně moc děkuju...
...není co dál vypisovat, všecko je tady ...
...
V posledních školních dnech nacvičujem na akademii a už mě to začíná štvát...je to totiž strašně náročný, i když se to nezdá. Stejně pak vystoupíme s úsměvem na tvářičce a ty nervy, naštvání na vedení pana B., absurdity a rok trénování ani nebudou poznat. Ale my to zvládnem.
Nemám chuť psát nic veselýho, taky nic extra veselýho není. Byla jsem s holkama na Hudbou pro Unicef a bylo to skvělý...a stejně bych All X, Jablkoň a Jaroslava Uhlíře vydržela poslouchat celý odpoledne...byli úžasní. Hlavně Uhlíř. Už dlouho jsem si nezazpívala všecky možný Uhlířovsko Svěrákovský písničky z pohádek a filmů tak ráda.
Tak se mějte pěkně. Protože to je pořeba.

*** (<-- to píšou ti slavní básníci, když je nenapadá název)

2. června 2010 v 20:04 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Možná,
že to jsi ty,
kdo mi krade sny i noční můry,
když mi za pět dvanáct
otevíráš oči.
Usměješ se,
pohladíš mě po vlasech,
ale pak se ztrácíš
a já lituju toho,
že jsi jen další
z mých beznadějných
platonických lásek.