Září 2010

ve Spolku, o půl devátý večer, za tónů klarinetisty, co seděl u vedlejšího stolu...

23. září 2010 v 16:34 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Hrej dál

Hrej dál,
vždyť den ještě nekončí.
A v hlavě máš
tisíce not,
co nemusí být zapsány
v notové osnově.
Hrej dál,
vždyť káva ještě nevychladla.
A v hlavě máš
tisíce otázek,
co nemusí být zodpovězeny.
Hrej dál,
vždyť ještě je čas do zavírací doby.
A v hlavě máš
tisíce tváří,
co jsou pouhou déja vu
ve tvém osiřelém životě
potulného klarinetisty.
Hrej dál,
vždyť život ještě nekončí.
A v hlavě máš
tisíce not,
co se (třeba už zítra)
zapíšou do srdcí kolemjdoucích.

Máme tu pro vás ještě takovou menší ochutnávku, i když to vypadá jako tropickej slimák, vlastně je to jen osmaženej banán...a kdybyste potřebovali, záchody jsou za rohem.

21. září 2010 v 13:38 | Anika |  ►Den ode dne
Dneska sme byli se třídou v arabsko indický restauraci a čajovně na přednášce o jihoasijskejch zemích a přesto, že sem se na to prvně netěšila, nakonec se mi to hodně líbilo. Mluvil, pouštěl písničky a překlikával obrázky jeden moc sympatickej pán, jednalo se hlavně o Malajsii, Barmu, Singapur, ale měl pro nás nachystaný i fotky různejch zvířat (u kterých sme měli hádat, jestli jsou z JV Asie nebo ne), jídel a taky pralesů, moře, a tak. Všici sme měli nalitej zelenej čaj a pak nám ještě donesli osmaženej banán v takovým podivným těstě a B. tvrdila, že to chutná jak česnek. Hm. Ale až na výjimky to všici poctivě spapali.
zz
Po necelejch dvou hodinách už sme s K. ujížděly na hlavas (stejně jako skoro celej zbytek třídy) a co by to bylo za výlet do Brna, když bysme nešly do KFC. Yeah :) Na nádru sme pak potkaly ještě kluky ze třídy a pak sme společně nasedli do vlaku a jeli domů. Vůbec není špatný přijet ze školy v jednu hodinu :)
Ve čtvrtek je pravděpodobně CORNY (středoškolskej atletickej pohár), tak doufám, že pojedu taky (protože se na to těšim už celý září) a v neděli ujíždíme tradá do Anglie, hrozně se těším. Je to sice jen na pár dní, ale furt lepčí než nic. Ve škole po nás chtěj žádost o uvolnění z výuky a profesoři to maj jako dovolenou a normálně se nám to započítává do omluvenejch hodin. Ale že to je akce školy nikoho nejspíš nenapadlo. Hmdrm. Ale budu hodně fotit a pak vám sem něco hodím :)
Jinak se vlastně nic moc jinýho neděje. Akorát mě poslední tejden furt bolí hlava a byla sem na kontrole na očním a tam mi dělali takovej zvláštní test, jestli se mi dostatečně tvoří slzy (strčí vám takový papírky do očí a vy je máte pět minut zavřený a čekáte, jak moc se vám ty papírky zbarví) a zjistili, že mám oči hrozně suchý. Tak mi předepsali umělý slzy a poslali na vyšetření se štítnou žlázou. Bmmh...
Jo a jsem moc ráda, že sem tam komentujete básničky, mám z nich pak mnohem větší radost :)
A to by bylo všecko. Tak pap*

Čtvrtek, šel po mně krtek. 16.9.2010

17. září 2010 v 11:20 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
***

Kdybych tě ještě někdy potkala,
řekla bych ti:
"Nedívej se na mě tak
a netvrď,
že si nevzpomínáš na to,
jak jsme seděli na stráni
a pozorovali projíždějící vlaky.
A co teprve ty plány,
kterým rychlíkem odjedeme
na konec světa
a pak na začátek.
Že si stoupnem na Golden Gate Bridge
a budem plivat dolů
a pak vylezem na Mont Everest
s vlajkou našeho imaginárního spolku
a zazpíváme svou hymnu.
Vykradem továrnu na žvýkačky
a přeplujem Pacifik
v gumovým člunu...
Těch přání bylo tisíce.
A paradoxně se žádný nesplnilo.
Možná proto,
že jsme si špatně zavázali sedmimílový boty
a zakopli,
hned na začátku...
Ale tys stejně odjel
a sám,
přes všechna přemlouvání,
přes všechna varování,
přes kilometry rozvázaných tkaniček,
co se ti motaly pod nohama.
Možná sis plivnul z mostu,
možná sis nacpal pusu žvýkačkama
a praskal bubliny na úpatí Everestu
a možná sis našel nevěstu
a já myslela,
že to bylo to úplně první přání,
co jsme si přáli spolu..."
A tak tu sedím na stráni,
píšu svý naivní verše
a doufám,
že si nějakej vlak
přijede i pro mě...

Nemůžu si vzpomenout na žádnou hlášku, kterou bych dala jako titulek, takže nic nebude...

12. září 2010 v 10:54 | Anika |  ►Den ode dne
Nečtu vaše blogy, nepíšu komentáře, netvořím články. Člověk by nevěřil, že když se vrátí do školy, tak nemá čas absolutně na nic. Berte to jako omluvu. Žiju a nemám se špatně. Jen mi chybí čas, který raději investuju někam jinam než do internetu.
Ale abyste se aspoň něco dozvěděli - prohloubila se mi nenávist k několika předmětům ve škole, oproti tomu jsem si oblíbila jiné, začala jsem chodit v úterý do výtvarky, ve středu a čtvrtek mám zuš a protože jsou letos sólový soutěže, tak to bude dost náročný, tento čtvrtek mám autorský čtení na literárním večeru (kterej každej týden pořádají jedni známí) a dneska jdu do Mahenky na Edith a to se těším. Momentálně píšu úkol do francouzštiny, pak se musím naučit slovíčka do angličtiny a pak ještě literatura, fyzika, biologie a bla bla bla.
Taky jsem se pustila do psaní knížky, jeden kamarád mi dal hrozně dobrý téma a inspiraci, tak se snažím stále něco psát, ale moc to nejde (nebo aspoň ne pravidelně), protože mám školy až nad hlavu. Štve mě to, protože v hlavě mám hrozně moc nápadů, ale nemám prostor je vypsat na papír. Úplně jsem omezila chození k počítači, používám ho jen kvůli slovníku. O FB ani nemluvě, už mě dočista omrzel. A ještě ke všemu se mi vrací potlačené pocity (a prej traumata) z minulosti, ale to jen tak na okraj...
Na básničky teď nemám hlavu, ale včera jsem napsala jednu primitivní, tak vám ji sem snad ještě v blízké budoucnosti hodím a slibuju, že snad jednou za týden sem něco aktuálního napíšu. Mějte se a držte se...:)

4.9.2010

5. září 2010 v 10:50 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Na mostě

Jsem zloděj
a věštec
a taky dobrodruh
a srdcové eso z rukávu
tvá výhra v mariáši
a poslední nádech před smrtí.
Po mostě chodí denně
tisíce lidí
a já
sedím pod sochou
sv. Jana Nepomuckého
a jedna z jeho pěti hvězd
snad svítí i pro mě.
Vždyť jsem ho o to prosil.
Nechápu,
žes tudy ještě neprošla
a ty víš,
že nemám rád cizí lidi,
ale přesto dennodenně čekám
s kopretinami v ruce
(říkala jsi,
že jsou tvoje nejoblíbenější),
pozoruju tváře kolemjdoucích
a ptám se sám sebe,
jestli jsem si tě
vlastně jen nevymyslel.