Listopad 2010

Protože jenom ty máš krev stejné skupiny jak já....

30. listopadu 2010 v 21:11 | Anika |  ►Den ode dne
Milý Ondro,
života bído,
nejmilovanějí maminko
a všichni, kdo tohle čtete...
Co tak zvláštního lítá ve vzduchu?
Proč si lidi už vůbec nepíšou dopisy tak, jako dřív?
Proč k sobě nejsme tak milí
a co se s námi lidmi děje?
***
Zavři oči 
a bude to všechno jako na počátku světa.

***
Nedokážu napsat
přes moře pocitů
a přes kapku času, co mám
ani jednu jedinou povídku, básničku, cokoli....
(Už vidím, jak se o mě na FAMU zajímaj...)
Chci jen ležet v posteli až do oběda
a nevytahovat paty z domu.
Protože sny jsou často lepší než realita.
***
Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění

***
Zabalit se do teplé peřiny
s malinovojahodovým čajem
číst Blues pro bláznivou holku
a omlouvat se Mamutovi, Sněhulákovi a dvěma hrochům,
že jsem je nedopatřením shodila z postele...
***
Tramvaj plná myší a vykrmených citů
a já fakt nevím kdy jede poslední vlak
do Hameln zrovna tak jako nevím
jak se řekne "Budu tě čekat" v minulém čase.

***
A kdyby vás to zajímalo,
u Palca byl zátah a musely jsme jim ukázat občanky a pak nás nechali dejchat.
ČokoVoko začalo hrát až o dvě hodiny pozděj
a mě nebaví se pak celá i s bundou a čepicí házet do pračky,
protože smrdim od kouře.
***
Končím bez potlesku
ráno mne uvidíte
jak krmím racky nad řekou svým povídáním
a plivaje na oblohu dělám obláčky
neboť božský měsíc
má kocovinu
a je potřeba aby to někdo udělal
než pojedou lidé do práce...


Díky Tobě, Václave Hrabě.


Coincidence is God's way for remain anonymous..

27. listopadu 2010 v 19:46 | Anika |  ►Den ode dne


Ben Harper - Waiting on an angel

Waiting on an angel
one to carry me home
hope you come to see me soon
cause I don't want to go alone
I don't wanna go alone

Now angel won't you come by me
angel hear my plea
take my hand lift me up
so that I can fly with thee
so that I can fly with thee

And I'm waiting on an angel
and I know it won't be long
to find myself in a resting place
in my angel's arms
in my angel's arms

Mám tě rád, buď můj salám, lásko!

24. listopadu 2010 v 11:46 | Anika |  ►Den ode dne
Drahá Emilko,
co jsi včera dělala? Já skoro celý včerejší odpoledne poslouchala Divokýho Billa a padla na mě taková ta prázdninová fesťákovská nálada a začala jsem hledat, kde v létě 2011 budou
um
takovýhle podobný skupiny hrát a že si to nenechám ujít. Taky jsem zjistila, že 20. prosince budou konečně hrát v Brně ve Starý Pekárně Hm... Pokud se tam chystáš, tak dej vědět! S největší pravděpodobností tam budu se svojí kamarádkou - bývalou profesorkou z nižšího gymplu (zní to divně, ale už asi rok si tykáme a ona je prostě bezva). Jenže kromě ní jsem se ještě nesetkala s člověkem, který by Hm... znal. Je to škoda. Oni jsou totiž perfektní. A v Brně teď hrajou asi po dvou letech a beztak zase dva roky hrát nebudou...
Dneska jsem trochu odsabotovala školu, protože jsem se ani za nic nedokázala naučit chemii (ale stejně jednou se ji budu muset našprtat), a tak jsem raději spala do půl deváté, zahrála si na housle, umyla nádobí a v jednu odjíždím do ZUŠ. No, to je taky ten důvod. Dneska večer jedem s gymplem do Městskýho na Betlém a vychází mi to tak skvěle, že bych rovnou do školy musela tahat housle i oblečení na večer, ze školy do ZUŠ, ze ZUŠ i s kabelou a houslema do divadla. A to bych asi nepřežila. Takže proto ta sabotace....Stydím se. Ale na mě je občas toho tlaku fakt dost.
Emi, chtělo by to více víkendů, co myslíš? Už aby byly zimní prázdniny...
Taky u vás sněží? Tady jo, akorát že to hned roztaje. A na co pak takovej sníh je? Když už, tak ať pořádně mrzne, je chumelenice a nejezdí autobusy. :) Už kolikrát jsme takhle stíhali až třetí hodinu ve škole....a nebylo to až tak špatný :)
Ale i tak...proč letos nepřeskočit zimu a že by bylo rovnou léto...? Ach....
Emilko, musím jít. Užívej si života!

i walk this empty street on a boulevard of broken dreams

22. listopadu 2010 v 17:24 | Anika |  ►Den ode dne
Drahá Cecilko,
předevčírem se mi podařilo obhlídnout hrozně moc dobrých blogů, ale to bych nebyla já, abych si nezapamatovala adresy. Chmm...tak jen doufám, že se některé majitelky ozvou nebo na ně dřív či pozděj narazím.
Určitě znáš tuhle písničku a mně se absolutně hodí pro "to", co je venku. Mlha, že člověk pomalu netrefí domů, tma už ve tři odpoledne a slunko nevysvitlo už taky nějakou tu dobu.
wr

V sobotu jsem byla s rodiči a pár kamarády v Brně na koncertě (Janáčkův festival) a potom v Podnebí na salátě/panini/toustech a čaji/kakau/kafi/grogu, dále následovala procházka do centra za účelem, abych rodičům ukázala, které že ty knížky bych ráda od Ježíška dostala :) Šla jsem za jistým cílem - Obchodník se smrtí a Škoda lásky, ale potom jsem narazila i na Garfielda a jeho stripy a Ježíšek dostal další úkol - díly od 21. nahoru. Samozřejmě NE všechny :D
Myslela jsem, že v tom knihkupectví zůstanu už napořád, hrozně moc mě baví prolízat všecky možný oddělení. Pak jsme narazili i na hřející plyšáky do mikrovlnky, ale o tom už není třeba se rozepisovat..:D No a díky tomu, že mám už tyhle knížky slíbený, tak jsem se konečně začala aspoň trochu těšit na Vánoce. Jes!
Ještě ten stejný den jsem odpoledne pelášila do sboru, protože bylo 25. výročí založení, a tak potkala staré (mladé) známé kamarády a kamarádky, podívala se na několik fotek, byla šťastná, že je všechny mohla potkat (asi dva měsíce jsem tam totiž nebyla), vyslechnout E. a asi tisíckrát ji obejmout. No a o půl osmé večír jsem jela do tělárny, kde jsem si zahrála volejbal úplně perfektně, ještě dneska mě po tom bolí celý tělo. Bylo nás 6 na 6, co se nestalo už asi půl roku, tudíž maximální spokojenost :)
Cilko, taky tě tak moc nebaví chodit do školy? Víš co bych dělala já? Chtěla bych spát do desíti a celej den se válet v posteli, uvařit si nějaký experimentální jídlo, přečíst knížku, podívat se na House, projít se po lese, napsat kousek nedopsatelné knížky a jít zase spát. Ach!
Je mi na nic z toho, že za několik let budu na tato léta vzpomínat jako na ta nejkrásnější.
A taky chci na AMU do prahy, na tu scenáristiku. Berou tam šest nebo sedm lidí z republiky. Já vím, že se tam nedostanu...ale proč to nezkusit?
A teď odcházím na House. A pak na mě čeká fyzika a literatura. Vážně se mi nechce.
Měj se krásně, Cecilko!

Imagine all the people living for today

19. listopadu 2010 v 14:41 | Anika |  ►Den ode dne
Milá Betko,
neuplynulo ani pár dní a já si uvědomila, že ti zase stejně musím psát.
V úterý jsme měli den studentstva a naše třída skončila z 12ti pátá a to byl úspěch jak blázen, protože to z nás nikdo nečekal. Taky jsme se konečně domluvili na nějakém "stmelujícím" prvku, a tak jsme ten den všichni přišli v županech, s plyšáky a polštářky. I můj Kuky se konečně podíval, na kterou tu školu že to chodím. Ale říkal, že mu je stejně nejlíp v posteli...
A ve středu jsem jela s K. do Brna - prvně jsme zašly do KFC, to už je náš rituál, potom prošmejdily vaňkovku, kde jsme si (samozřejmě) nic nekoupily a pak na třetí spěchaly pod hodiny, protože tam na nás měl čekat H., který ale nakonec dorazil s akademickou čtvrthodinkou. Vlastně to bylo 17 minut. Dlouho jsme nevěděli, kam půjdem (i když kavárna byla jasnou volbou - jenže která?), ale nakonec nás nohy zanesly do Spolku (což jsem nakonec prosadila já) a tam jsme hodinu za srkání lattéčka povídali o všem možným a domluvili se, že někdy do Vánoc musíme zajít do čajovny, a tak jsem zvědavá, jestli se vůbec na někdy domluvíme.

...

Stála jsem v místnosti, kde na matraci v rohu leželi čtyři dospělí lidé - dvě ženy a dva muži. Vypadalo, že spali. Doufala jsem, že jen spali. Na druhé straně sedělo pět chlapů se zbraněmi, jakoby se bavili pohledem na mě, jak bezradně kroužím po hale a nevím, co dělat. Za několik vteřin se otevřeli dveře a vstoupilo několik lidí. Nevěděla jsem, co jsou zač, nikdy v životě jsem je nepotkala. Všechno se najednou seběhlo velmi rychle. Chlapi popadli své zbraně a všechny do jednoho postříleli. Jeden z nich byl taktéž postřelen a těžce usedl na studenou zem. Nezeptali se, jestli je v pořádku. Jen se dál smáli vykonané práci. Lehla jsem si na zem k nim a nevěděla, proč jsem stále tak v klidu, proč nepláču, proč vůbec nic necítím. Ti čtyři opodál stále spali. Za chvíli se opět otevřeli dveře. Do ledové místnosti vpochodovalo téměř dvacet dětí v rozmezí od čtyř do osmi let a taky tam byla jedna moje patnáctiletá kamarádka. Jen jsme na sebe mrkly a usmály se, já ji však nedokázala upozornit na blížící se nebezpečí. Přišla za mnou i malinká holčička.
d
,,Dobrý den," pozdravila a klekla si ke mně. ,,Dobrý den," odpověděla jsem. Tu se kolem nás objevilo na deset koček a malých koťátek a děti si s nimi hned začaly hrát, hladily je a usmívaly se. Věděla jsem, co všechny čeká. Beze slov jsem se podívala na těch pět chlapů. Prosila jsem je. Nebrali na mě ohled.
,,A vy si myslíte, že ty zvířata budete mít takhle rádi, až budete dospělí?" zvedl se jeden z chlapů a na jednu kočku vystřelil. ,,Ne! Budete je nenávidět a ubližovat jim!" Děti začaly plakat.
Srdce mi neslo jen těžce, že nezůstal jen u koťátek. Začal střílet i po dětech...
Koukala jsem na jejich nevinné oči a utekla se schovat za jedním chlapem, který pistol držel jen vedle sebe.
,,Že nebudete střílet, že ne!" poprosily ho moje lesklé oči.
,,Ještě, žes mi to připoměla!" vyskočil ze země a začal střílet.
Utekla jsem k raněnému, který ležel na podlaze, ale ten se najednou zvedl tak rychle, jako těch pět ostatních. Jedna osmiletá dívenka seděla na židli a odmítala z ní slézt. Jako odpověď na její křik a pláč dostala pět kulek do hrudníku a do břicha...
Seděla jsem a nedokázala si uvědomit, co se kolem mě děje. Děti plakaly, křičely, všude krev a bezvládná těla....když vtom vše utichlo....Čekala jsem, že i mě si jedna smrtící střela najde.
Neudělali to. Jen se dál bavili mojí psychickou bolestí....

...

Asi se ptáš, Bety, o čem tady mluvím. Můžu tě uklidnit, že je to sen. Sen, který se mi zdál dneska v noci. Dokážeš si to představit....? Nikdy jsem se necítila tak absolutně bezmocná. Bolelo to. Víc, než kdyby mě opravdu zastřelili. Proč jen mám pocit, že se tohle na světě ale stejně děje a není to jen sen?
Bety, přeju ti mnohem krásnější sny. Měj se krásně :)

Jen tak....?

16. listopadu 2010 v 19:48 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Jen tak sedím
v potrhaných šatech
Na chodníku
před kavárnou
ze který mě před dvěma hodinama
vyhodili
válí se vajgly noviny
a já
Počítám hvězdy na nebi
a cítím
že nikdo nepožehnal
mýmu narození
Asi ani ten nahoře
Už mi došlo
že ti nestojím
za láhev tequilly
natož za krabičku modrejch viceroyek
který si vždycky ráno
kupuješ na rohu Vídeňský
Jsou dvě ráno
já vím že mě nehledáš
a město mlčí
Jsou dvě ráno
trochu brzo na cestu domů
trochu pozdě na smrt
Jsou dvě ráno
a já nejsem první
natož jediná
Jsou dvě ráno
a láska je děvka
Jsou dvě ráno
a já tě miluju
A tobě se ještě pořád zdá
že jsem se narodila bez srdce?

good night white pride

13. listopadu 2010 v 9:47 | Anika |  ►Den ode dne
Pozastavuju. Vím, že se sem zase brzo vrátím, ale teď vážně není čas a ten nemáte nejspíš ani vy, protože tu kromě Joanny téměř nikdo nekomentuje a pak mám pocit, že sem nikdo nechodí, tak tudíž není pro koho psát.
Mimochodem včera měl náš ročník prodlouženou a bylo to perfektní. Třeba sem hodím i nějaký fotky. Ale prozatím "na přečtenou"....
rf

Dokonalost

9. listopadu 2010 v 20:24 | Anika |  ►Hudební kout

Karel Plíhal - KDE JSOU

®: Kde jsou, kdepak jsou
naše velkolepý plány
kde jsou, kdepak jsou -
na hřbitově zakopány.

Sedíš tu tiše jako pěna
žijem svůj život, no jak se říká - do ztracena,
kde jsou, kdepak jsou
naše velkolepý plány

®: Kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány,
kde jsou, kdepak jsou písně nikdy už nedopsány.

Život byl prima a neměl chybu,
teď je mi zima a nemám ani na Malibu,
kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány.

Herci a hérečky

8. listopadu 2010 v 18:29 | Anika |  ►Den ode dne
Milý Bohouši,
rozhodla jsem udělat si takovej seznam oblíbenejch herců a napsat, v kterým filmu se mi nejvíce líbili a tak. Určitě máš taky svoje oblíbence a můžeš se se mnou podělit. Ale teď koukej, který mám ráda já.

hl
1) Jedničkou a platonickou láskou je pro mě Hugh Laurie.
Samozřejmě se jedná o seriál House MD a je pravda, že jsem ho nikde jinde neviděla, maximálně v Myšákovi Stuartu Littlovi a to je už dávno. Ale House sleduju od doby, kdy se začal vysílat a pořád mě děsně baví. Miluju ty jeho kecy, jak je šíleně cynickej a ostatní kolem sebe bombarduje stěrama a ponižuje je. A taky ty jeho modromodrý počítačem upravený oči! :D 

mi
2) Martha Issová. Přijde mi, že hraje především role, kde je mladší než doopravdy je. Ale líbila se mi hlavně ve filmu Děti noci, ale vím, že je to hodně rozporuplný film, co jsem tak slyšela, hodně lidem se nelíbil. Ale mně se líbil především její výkon a to, že děj nebyl úplně geniální mi tolik nevadilo.
Tato herečka je mi moc sympatická a moc se mi její hraní líbí.

ov
3) Ondřej Vetchý. Vyníkající herec. Ať už letošní účinkování v seriálu Okresní přebor, kde je naprosto perfektní, tak staré známé filmy a pohádky jako 
S čerty nejsou žerty, Nebojsa, Kolja, Tmavomodrý svět...Je mi moc sympatickej. a spolu s Ivanem Trojanem tvoří dvojici mých nejoblíbenějších
tr
českých herců.

4) Ivan Trojan. Stačí několik názvů filmů - Václav.
Samotáři. Příběhy obyčejného šílenství. Anděl Páně. Četnické humoresky. Skvělý herec a označení "jeden z nejlepších a nejvytíženějších českých herců současnosti" mu zcela jistě náleží.


mf
5) Morgan Freeman.
Oblíbený černošský herec :)
Viděla jsem ho prozatím ve dvou filmech - Než si pro nás přijde a Vykoupení z věznice Shawshank. Moc podařené filmy, Vykoupení je dokonce označováno za nejlepší film vůbec (csfd.cz). Rozhodně to je film, který je potřeba vidět víckrát.

6) Ellen Page
Mladá, nadějná, oblíbená. Asi tak by se dala popsat tato kanadaská herečka. Právě film Juno byl ten, který ji vyšvihl a to právem. Dále i Whip it! byl podle mě celkem úspěšný a já se budu těšit na další film s touto slečnou v hlavní roli.
ep
7) Louis de Funès
df
Není třeba ho představovat. Pro mě rozhodně nejlepší francouzský herec a komik,
je skvělé, že i po takové době se jeho filmy stále vysílají, ať už série Četník a ... nebo další perfektní filmy jako Piti piti pa, Grand restaurant pana Septima nebo Fantomas. Nezapomenutelný člověk a obrovská herecká osobnost.

8) Zdeněk Svěrák & Ladislav Smoljak
Dvojice, díky které vznikly snad ty nejlepší české filmy a taky divadlo Járy Cimrmana, se kterým za 40 let sehráli devět tisíc (!!!) repríz. Sama jsem měla tu možnost shlédnout jejich hru Němý Bobeš naživo a byl to opravdu zážitek na celý život. Kdoví proč musel tento svět Smoljak opustit tak brzo a pořád si tak nějak neuvědomuju, že už mezi námi není...Ale život jde dál a o veškerém díle této legendární dvojice se bude ještě určitě i za stovky let mluvit jako o něčem neopakovatelném a geniálním.
cm
Bohoušku, ještě bych zmínila jména jako Julia Roberts, Aňa Geislerová, Simona Stašová, Meryl Streep, Lisa Edelstein, Meg Ryan, Sean Astin, Pavel Liška, Saša Rašilov, a tak dále.....
A co VY? :)))

Má lásko, jen ty smíš kázat mi nad hrobem.

2. listopadu 2010 v 15:57 | Anika |  ►Den ode dne
Drahý Tobiáši,
už dlouho se trápím kvůli tomu, na kterou vysokou školu bych se chtěla přihlásit. Nesměj se mi, vím, že jsem teprve v druháku a mám čas, ale prostě mě tlačí svědomí, že pokud už za nějakým určitým cílem nepůjdu hned, tak mě žádná vysoká škola nečeká. Jenže já nemůžu jít na žádnou přírodovědu, matiku, fyziku, dějepis ani psychologii...já se totiž neumím učit, Tobiáši, vážně neumím. Divím se, že mi to zatím docela prochází. Všechno kromě fyziky, matiky a chemie mi vychází na jedničky, nejhůř na dvojky. A to se přece dá. Víš, kam bych chtěla po střední škole jít? Na AMU do Prahy. Konkrétně na filmovou a televizní akademii. Katedra scénáristiky a dramaturgie. A když ne, tak do Bratislavy. Vysoká škola múzických umění - Divadelní fakulta - Scénická a kostýmová tvorba. Přijde ti to vtipný a nereálný? Jo, mně taky.
Dneska jdu do Janáčkovýho divadla na koncert 4tetů. Netěším se. Nejraději bych si za to nafackovala. Kdy jindy se mi poštěstí tak úžasnou skupinu vidět naživo? Ale věřím, že se mi to bude líbit. A to teda BUDE! :)
A už mi došlo to výborný irský kafe, co jsem si přivezla z Anglie. Chci tam zase odjet. Třeba se tam koneckonců potkáme.
Viděl jsi už ten novej film Občanský průkaz? Jestli ne, povinně na to zajdi! Sice tragikomedie, ale já si ten film úplně zamilovala. Chci ho vidět znovu a potom zase a pak ještě. Tady je úplně všechno. Trailery, rozhovory, fotky, videa, písničky. Je to snad nejlepší český film roku 2010. A je mi jedno, co si o tom jiní myslí. Je tam humor, nadsázka, skvělý hlášky, ale i pár hrozných, dechberoucích a smutných scén. Hlavně ta jedna, která mi dlouho ležela v hlavě, Tobiáši, bylo mi z ní úplně do breku. Představ si, parta hipíků jede celá natěšená na koncert Plastic people, ale fízlové si na ně počkají v podchodu nádraží a tam je všechny hlava nehlava holka kluk zmlátěj a naházej do autobusu. Obušky, střepy, krev. Jste nepřátelé socialistického zřízení. Hm... To ta doba byla vážně tak hrozná? Člověk nemohl nic říct, nic dělat, oblíkat se jinak, odjet si na dovolenou za hranice...Proč?
Ale stejně. Mám dojem, že kdybych žila v tý stejný době, asi bych skončila přesně tak, jako ostatní dlouhovlasí. Zmlácenej hipík v podchodu...
A teď už se s tebou rozloučím. Za chvilku totiž jedu do toho divadla.
Měj se nádherně.
Anika
PS. A koukni na to! MILUJU A MILOVAT NEPŘESTANU.