Prosinec 2010

Hotovo.

31. prosince 2010 v 17:40 | Anika |  ►Den ode dne
Moji milí blogoví kamarádi,
přeji vám všem hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody, radosti, málo starostí, nekonečné moře legrace, výborné výsledky ve škole (anebo v práci), také spousty skvělých přátel, ať se vám vyplní všechna tajná přání a ať vám to všem pořád tak skvěle píše i v nadcházejícím roce :)

31. 12. 2010. Konečně po dvou měsících.

31. prosince 2010 v 12:09 | Anika |  ►Když básník přichází o iluze
Utíkáme
už od ranní rosy,
tak trochu smyslů zbavení,
na hlavách klobouky,
nazí a bosí,
láskou, nenávistí znavení.
Utíkáme
před lidmi, přes časem,
bušíme ostatním do dveří,
ptáme se potichu neklidným hlasem
- proč jen nám nikdo nevěří?
Utíkám,
už nemám sílu
prát se dál s davem,
žít v bezpráví,
chtěl jsem mít naději,
chtěl mít i víru,
že láskou vše zkažené napravím....

I love you honey Bunny.

27. prosince 2010 v 11:20 | Anika |  ►Den ode dne
Předevčírem a včéra z večera mě konečně po měsíci a půl políbila múza. Je to tak krásný pocit vzít štos papírů a psát a psát a pořád nevyčerpat veškeré nápady, jen vymýšlet osud a úděl hlavních hrdinů.
s
Předevčírem a včéra z večera jsem taky měla možnost zjistit, jak obrovská zima je v kostelích. Hrála jsem tam na housle spolu s jednou paní a pěveckým sborem. Bylo to krásné, kostely se mi líbí, je tam vždycky taková krásno-zvláštní atmosféra, ale ta zima byla vážně příšerná. V sobotu byla mše v osm ráno, takže sraz byl v sedm a já tím pádem musela vstávat v šest. Cítila jsem se jak po fetu, nebyla jsem schopna se z té teplé postele vymotat, ale pak už to šlo. V neděli jsme pak měli sraz o půl deváté (ale já stejně musela vstávat o půl sedmé) a o půl desáté začala mše, tentokrát v jiném kostele, ale to byla opravdu zabijárna. Protože jsem nevěděla, do čeho jdu, neoblíkla jsem se nějak extra teple, prostě jen triko, mikina a bunda, ale když kamarádi začali vypravovat, jak mají na sobě deset vrstev termo trik a kdoví co všechno, uvědomila jsem si, že asi vážně zmrznu. Jedna věc je zpívat v šále a v rukavicích, avšak druhá věc je ta, že abyste mohli hrát na housle, šálu i rukavice si musíte samozřejmě sundat. V. říkal, že krize prý nastává při "Otče náš", ale u mě (a to nejspíš nejen u mě) vypukla mnohem dřív. Když už jsem si zahřála ruce, chytly mě prsty na nohou a to nebylo nic příjemného. Stála jsem tam a třepala se jako ratlík. V. se na mě podíval a zeptal se - Žiješ ještě? a já jen zakroutila hlavou a šeptla - Ne.
Na začátku jsem si všimla, že na mši přišla i moje kamarádka a bývalá spolužačka, která už druhým rokem studuje hereckou konzervatoř, a tak po skončení jsem za ní utíkala ven a měla jsem ohromnou radost z toho, že jsem ji mohla zas po nějakém čase potkat. Ujistily jsme se, že se domluvíme a půjdem konečně na kafe.
Ulevilo se mi, když jsme sedli s V. a B. do auta, ale protože mi před pár minutami ujel autobus, V. byl tak ochotný a hodil mě až domů.
No, za ty dva dny jsme se vymrzali všichni fakt moc pěkně :)
A co se týče dnešního programu, večer jdu na představení Louskáček do Janáčkova divadla (už asi po sté) a zítra do Brna přijede P., na kterou se neuvěřitelně těším, protože se vídáme opravdu málo. (Ale letos podruhé, johohou!)
Teprve teď mi došlo, že Vánoce jsou zase až za rok. Nevím proč tyhle uběhly tak zvláštně rychle a "nijak". Možná proto, že jsem se na ně skoro netěšila.
Ale stejně, teď chodím po domě ve vysněných tureckých kalhotách, čtu Garfielda, sedím u televize a koukám na filmy a pohádky. To zas není až tak špatné. Ale proč se mi zdá, že mi letos utekla ta hlavní myšlenka Vánoc...?

Don't cry because it's over. Smile because it happened.

25. prosince 2010 v 15:17 | Anika |  ►Den ode dne
Lidi, já vám letos byla tak hodná nebo co....mě uplně udivuje, kolik dárků jsem dostala. A hlavně - objevily se tam ty vysněný :)
Srovnání wishlistu s realitou:
1) Obchodník se smrtí - byl tam! Zatím jsem ještě neměla čas nad něj sednout a číst, ale mám to v brzkém plánu.
2) Škoda lásky - byla tam! Dokonce i v doprovodu s další Šabachovou knížkou - Hovno hoří.
3) Garfieldovy stripy - taktéž! 31. díl: Garfield - Velkorysost sama.
4) Hippiesácký kalhoty, šaty, kalhoty, cokoli - pod stromkem jsem objevila turecký oranžovo hnědý batikovaný kalhoty. Teď doma nechodím v ničem jiným :)
5) Jakékoli barevné punčocháče, silonky,... - místo toho ponožky. Dokonce dvoje. Ale co by to bylo za Vánoce bez ponožek! :)
6) Sluchátka do mobilu - nebyly. Nevadí. Nehoří.
7) Kabátek - nebyl. Ježíšku, nedivím se ti :D
8) Noty na Lightning way - taky ne, ale stojí tak 115,- kč, takže si je koupim sama :)
9) Peníze - budou. Nebo aspoň mi to babička slíbila :D
+ sprcháč, dežodorant, podtácek s obrázkem fisheráckejch papoušků, dvoje pyžamo, šampon, takový jakýsi voňavý rozpustný kuličky do vany, česko francouzskej slovník, svícínek s obrázkama veverek, škrabátko na paty a prostě takový to něco na nohy :D a nakonec mi ještě Ježíšek věnoval úchvatnou knížku Legenda Lennon (!!!!!!!).
...
Jsem vážně na výsost spokojena! :) A co jste dostali vy, povídejte! :)

Kdo má ty titulky pořád vymýšlet...

24. prosince 2010 v 12:43 | Anika |  ►Den ode dne
Šťastné & veselé,
hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody a radosti do nového roku a prostě se mějte všichni famfárově :-)

ga

Zamilovala jsem se do tohohle filmu, do téhle písně a do Jaka Gyllenhaala.

23. prosince 2010 v 10:00 | Anika |  ►Hudební kout



Simon Wilcox - Empty sky


Don't.
Don't you stop, hesitate at the door
You're a country; you're a village
And I break down at your border

You always close your eyes
When you're trying to find the answer
You turn to me and smile
"Will you come a little closer?"

Balada o očích topičových

21. prosince 2010 v 14:00 | Anika |  ►Den ode dne
Hm..., Hm..., Hm... a nic jinýho! Asi jsem se do nich zamilovala....včerejší koncert byl absolutně geniální, vyječeli jsme si čtyřikrát návrat a přídavky, celkem hráli v kuse dvě a půl hodiny a jejich výkony byly vážně DOKONALÝ. Škoda, že to jsou pražáci, a tudíž hrajou víc v Praze a okolí, než u nás na Moravě. Ach ach, prosím, ať přijedou zase brzo...!
A jen tak mimochodem, stejně to byly hrozný nervy, protože A. neměla lístek a sehnaly jsme ho jen tak tak na místě. Ufff. Ale dostaly jsme se tam a pak už si v klidu objednaly pitivo a čekaly, až se přiřítí zbytek naší čtyřčlenné dámské posádky a vypukne dlouho očekávaný koncert. Výsledek na výbornou.
A vánoční trhy v Brně jsou fakt moc fajn. Mají tam hezký hašišácký tašky a dobrej svařák. A tak nějak vůbec, ta vánoční atmosféra vážně není až tak špatná :) už mi taky začíná trochu sentimentálně hrabat, hlavně včera, když jsem celou dobu poslouchala Thomase Newmana a venku zrovna nádherně sněžilo...No asi tak :)
A taky sem si včera udělala seznam filmů, který bych chtěla co nejdřív vidět. Některý už podruhý, ale přednostně:
A teď ještě s kým to zkouknout, že... :)
Podruhý po sobě poslouchám Hm...ácký cédéčko a hodlám potřetí. A taky si objednám to tričko! Muhehehe. Miluju je! ♥

sitting, hoping, wishing

14. prosince 2010 v 20:11 | Anika |  ►Den ode dne
Fajn. Začnu znova. Mně to samozřejmě vůbec nevadí. Oznamovatel pádu aplikace firefox - nejvhodnější chvíle, kdy máte skoro dopsanej článek, samozřejmě neuloženej.
Psala jsem asi zhruba o tom, že mě děsí, že Vánoce jsou už za chvíli a to jen kvůli tomu, že mám nečistý svědomí, páč ještě nemám ani jeden dárek pro aspoň jednoho člena rodiny. A taky, že jsem sobec, rozhodla jsem se vytvořit si takový "wish list" a podělit se s vámi o to, co si přeju najít pod
stromečkem (a co tam taky nenajdu).
on
1) O této knize jsem tu párkrát mluvila (taky doufám, že jsem ji zmínila dostatečně i před rodinou), a tak mi zbývá jen naděje, že Ochodníka se smrtí opravdu dostanu.

šh
2) Od Petra Šabacha jsem zatím četla Občanský průkaz (2×), Ramona (2×) a Opilé banány (plánuju podruhý), a proto by se mi líbila i jedna jeho knížka z roku 2009 - Škoda lásky.
ga

3) Když už jsme u toho čtiva, v Barvičovi & Novotným jsem
narazila i na Garfieldovy stripy a snažila se do hlavy mých milých rodičů natlouct, že by se mi líbila jakákoli knížka od 21.dílu nahoru.


4) Hippiesácký kalhoty,
sukně, šaty, cokoli.
hja
h

Jen tak pro
inspiraci:












la
az
























5) Jakékoli barevné punčocháče nebo podkolenky nebo silonky.
scv


6) Sluchátka do mobilu. Ty moje se mi totiž už začínají pořádně rozpadat.
ka

kas
7) Kabátek. Nejlépe takový, jaký moc lidí nemá, takže v žádném případě ne černý. Nebránila bych se zelené, tmavě modré nebo oranžové.



8) Noty na Lightning way od Jiřího Temla.




9) Vyzní to škaredě, ale přesto - peníze. Kvůli těm dredům.


.....ale samotným velkým dárkem pro mě bude to, že si konečně zajdu na koncert skupiny Hm...

hm

:))) a co si přejete vy?
(mimochodem, jen ten modrej kabátek stojí 3500 Kč. A protože nejsme multimilionáři, všecko, co jsem si tu vypsala asi těžko dostanu :D)

I like being there....:)

11. prosince 2010 v 17:21 | Anika |  ►Den ode dne
Včerejší dokončená byla bezva. Sice jsem netančila moc standardek, ale zato ty rychlejší písničky vážně stály za to. Vlastně se ten ples vydařil jen díky těm lidem, kteří se nezlili, nebili a nezblili....ale nejvíc mě mrzí to, že počet neopitých lidí ubývá. A že na každým plese jsou magoři, co se zlijou do němoty, poblijou země a pak když vystřízliví, začnou se prát.
rř
"Už teď seš mrtvej, ukopnu ti palicu, zmrde. Seš mrtvej, p*čo!!!!"....a málem se shodili ze zábradlí. No nezkazilo by vám to dojem? Všichni v krásných šatech a v kvádrech a pak tohle...
Paní pořadatelka pak hlídala u dveří a řídila "dopravu" kolem poblitýho kusu země.
Ale stejně to byl super ples :D
A i když jsem netančila v páru tolikrát jak na prodloužené, zatančila jsem si s těma, se kterýma jsem opravdu chtěla a o to víc mě to potěšilo. Ach :)
V pondělí se po týdnu ležení doma vracím do školy. Ne, že by se mi chtělo.
Chemikářka mi hrozí neklasifikací, ve fyzice mi hrozí čtyřka a v pondělí píšem pro mě dost důležitý test z dějáku.
A stejně se těším na vánoce kvůli tomu, že dostanu Obchodníka se smrtí a budu celou dobu číst...
Nikdy jsem se na žádnou knížku netěšila tolik, jak teď.
Mám zrzavý vlasy a moc mě baví. Chtěla bych mít i ty dredy zrzavý.
A jen tak mimochodem, platonická láska je svině.

9.10.1940 - 8.12.1980

8. prosince 2010 v 14:18 | Anika |  ►Hudební kout
Miss you....




John Lennon - Imagine

Imagine there's no Heaven
It's easy if you try
No hell below us
Above us only sky
Imagine all the people
Living for today

Imagine there's no countries
It isn't hard to do
Nothing to kill or die for
And no religion too
Imagine all the people
Living life in peace

Prodáme kytaru, budeme mít každá dva a půl tácu a já si hned udělám dredy a vykašlu se na lidi, který mi tvrdí, že mi nebudou slušet a že se se mnou kvůli tomu přestanou bavit. Tak.

7. prosince 2010 v 11:39 | Anika |  ►Den ode dne
Zase týden pryč.
1) Konečně jsem vybrala dvě básničky, který poputujou do Prahy na Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka. Vůbec nevím, jak na moji tvorbu bude reagovat porota, ale cítím, že by z toho něco mohlo kápnout, jenže ten pocit mám jen kvůli tomu, že se mi podařilo být oceněná loni na Brněnským kole. A navíc do Prahy jsou zvaní úplně všichni, co něco posílali, i když neví, jestli se vůbec umístili. Už jednou jsem si prožila čekání v naplněné místnosti a o to větší zklamání, když v Ortenově Kutné Hoře moje jméno nezaznělo (vážně velmi překvapivé), ale tak moc mě to tam nakoplo, že od té doby se psaní věnuju o hodně víc než tehdy.
ha
Vyhlášení Venclíka je někdy v březnu/květnu. Dám vám určitě vědět.
2) Druhý den jsem doma, protože na mě vlezlo jakýsi nachlazení, ale musím říct, že není až tak na škodu na chvíli vylízt ze školy, spát do oběda, být celý den v pyžamu, ležet zachumlaná v dece a koukat na seriály.
3) A. se mnou půjde na koncert Hm..., který se koná 20.12. v Brně ve Staré Pekárně, juhů! Měla být totiž na exkurzi v Terezíně, ale nakonec tam nejede a tudíž se nám otevřela vrátka pro vánoční trhy a koncert. Jes!
4) V pátek 10.12. máme dokončenou a já jen tiše doufám, že budu za těch pár dní fit. Budu muset.
5) Pocit, že vás někdo nemá rád a pomlouvá před vašimi kamarády, není nic moc. A taky jsem zažila jaký to je být probodnutá (nebo spíš zavražděná) pohledem. Ihned se mi rozklepala kolena a připadala jsem si hrozně. Ale copak se můžu tak lehko vzdát kamarádství? Je mi jasný, že tomu nerozumíte. Ono stačí, když řeknu - jedna holka, co chodí s klukem, druhá holka, co s tím klukem už šest let kamarádí, jenže to by to ta první musela pochopit a nemohla tu druhou podezřívat, že ji toho jejího kluka chce přebrat. Díky tomuto jednoduchému scénáři se asi už dva měsíce mezi námi odehrává nekonečná telenovela a pochybuju, že jen tak brzo skončí. A taky mě pěkně štve připadat si jako děvka, která se dostává neustále do řečí. Ale jak ji přesvědčit, že to tak není, když si o mně stejně udělá obrázek sama?
(A pokud jste to nepochytili, to já jsem ta druhá. A asi ta druhá nejspíš pořád budu.)
Na co je potom takové kamarádství? A já furt naivně doufám, že všecko bude zase dobrý. Slíbila, že se bude snažit nebýt tolik žárlivá, že teda dovolí, abych s ním taky někdy mohla zajít ven (sakra, copak tohle má být nějaké PROSÍM, MŮŽU SE S TVÝM KLUKEM BAVIT? MŮŽU S NÍM TANCOVAT JEDEN BLBEJ TANEC V TANEČNÍCH BEZ TOHO, ABYS MĚ NENÁVIDĚLA? MŮŽU HO VE ŠKOLE POZDRAVIT?), a prostě jsme si to spolu nějak vyříkaly a vypadalo to dobře. Jenže stejně se to vůbec nedaří. V pátek v tanečních to začalo nanovo. On nebyl celý dva týdny ve škole a tancoval s ní celý večer, a protože jsem zůstala sedět a pak jsem měla možnost si jít za kýmkoli chci a šla jsem za ním, zabila mě pohledem, pak mě (ještě než začal druhý tanec) ho vzala a po tanečních o mně šla prý s kamarádkami debatovat.
Asi bych měla držet hubu a jen tak najednou se se svým dlouholetým kamarádem, jen kvůli tomu, že ona s ním začala před rokem chodit, přestat bavit. Zní to pitomě? Ono to ale má být pitomý!
Vysrat se na to na všecko.
Neměla jsem v plánu se zase kvůli ní rozčílit. Ale jen jedna blbá myšlenka stačí.